Leden 2015

Výlety se psem - horská chata Polanka

25. ledna 2015 v 16:42 | Prakticky - nepraktická |  Naši mazlíčci

Na oběd psa nepustí

Dnes jsme se vypravili na výlet na horskou chatu Polanka.

Přestože vytrvale sněží a místy panují poměrně nepříjemné povětrnostní podmínky, považuji to za velmi podařený výlet. Od nás je to na Polanku pomalou chůzí cca hodinku cesty (po novém asfaltě, kdo zná zkratku, jde lesem ;)). Naše výprava započala okolo dvanácté hodiny, tedy okolo poledne.
Popadli jsme turistické hole, vodítko, postroj a psa a vzhůru do lesa.


Sendy se v lese moc líbilo, takže bylo třeba ji neustále hlídat, aby se nepustila po nějaké až příliš lákavé stopě (několikrát přes cestu přeběhla srnka).
Sněhu jsme si cestou užili až až a to hlavně proto, že pod vrstvou čerstvého sněhu se zákeřně schovával led jako benátský křišťál. Přestože jsme měli pořádnou obuv a hůlky (aspoň ze dvou třetin), klouzalo nám to a několikrát jsme málem padli na pozadí (jedné třetině, která neměla hůlky se to i podařilo).

Během léta bývá venku miska s vodou pro psy, případně o ni můžete požádat u baru, přes zimu je to trochu horší, ale kolem cesty je plno potůčků, kde se může pes napít.
Problém ale nastane ve chvíli, kdy se budete snažit dostat vašeho miláčka z třeskutých mrazů do tepla restaurace. Malý psík v klidu projde, ale naše, ač nevyrostlá, labradorka neměla naději. Snad kdybychom se tam neobjevili v době obědů (ačkoli i tak jsem uvnitř zaregistrovala několik menších chlupatých kuliček).

Co se občerstvení týče, přestože hospoda nebyla ani zdaleka plná (spíše opačně), na můj vkus trošku trvalo, než si nás někdo všiml. Na druhou stranu byla obsluha velmi milá a dokázala s námi i prohodit několik slov.
Vedle restaurace a hotelu je zde i plno dalších záležitostí, jako je například bazén, bowling, nebo lyžařská sjezdovka s vlekem (podle ohlasů vášnivých lyžařů ale nic moc).


Toliko nejspíše k Polance, uvidíme, kampak se vypravíme příště a jaké podmínky pro psy tam budou :).

Pohybu zdar!
Prakticky - nepraktická

Lion Freuchtwanger - Židovka z Toleda

7. ledna 2015 v 19:59 | Prakticky - nepraktická |  Literatura
Zdravím,

rozhodla jsem se sem konečně přidat další doporučenou literaturu. Tohle dílo by vám učitelé neměli nijak vytknout, jak by se mohlo stát u J. R. R. Tolkiena.

Lion Freuchtwanger (1884 - 1958)
- Prozaik, dramatik.
- Kvůli židovskému původu musel opustit vlast (Německo) a odjel do USA.
- Psal historické romány s židovskou tématikou (zhruba okolo doby 14. století), pracuje sice s fakty, ale volně.
- Tématika je tedy historická, ale vybírána tak, aby umožňovala paralelu se současností. Má tedy nadčasovou platnost.
- Zaměřoval se na psychickou motivaci činů hlavních postav.

Společenská kritika
- Autoři ve svých dílech ostře kritizovali poměry ve společnosti.
- Jejich cílem bylo popsat a do jisté míry změnit životní podmínky.
- Začínají publikovat i černošští spisovatelé.

Lion Freuchtwanger patří do společenské kritiky, ale když se podíváme na hraniční data jeho života, týká se ho taky problém války, jak 1., tak 2. světové.

Židovka z Toleda

Hlavní myšlenkou díla je poukázat na nesmyslnost války, utajování víry, mletí se několika rozdílných náboženství (křesťanství, islám a židovská víra).

Děj:
- Odehrává se v Kastilii, ve 12. století, v době vlády krále Alfonsa VIII.
- Do Toleda přijíždí Ibrahim ze Sevilly, který přijímá zpět své původní jméno (musel několikrát změnit víru) Jehuda Ibn Ezra. Spolu s ním přijeli i jeho syn a dcera (Ráchel/Raquel).
- Jehuda je poradcem krále Alfonsa, ten se zamiluje do Raquel.
- Nechá jí postavit palác, do kterého ji nastěhuje a kam ji jezdí navštěvovat. Alfonsova manželka to tiše trpí a doufá, že půjde zase jen o románek, který brzy pomine.
- Raquel otěhotní, Alfonso prohraje bitvu s muslimy, královna Leonor už to nemůže vydržet.
- Nakonec vydá královna nepřímý rozkaz baronu de Castro, aby odstranil Jehudu i Raquel (Alazar, Jehudův syn zemřel v bitvě - na straně křesťanů, nechal se pokřtít; dítě, které se Raquel narodilo, bylo posláno do úkrytu).
- Raquel i Jehuda umírají, Alfonso je zdrcený, Leonor o něj definitivně přišla.


Ačkoli je kniha místy příliš sladká, byla to velmi příjemná četba, kterou se dá zvládnout během dvou až tří večerů (pokud jste zdatní čtenáři). Asi nejvíce se mi v knize líbil fakt, že autor nemá potřebu do detailu popisovat nepodstatné detaily nebo se zbytečně nezabývá okolní krajinou. Co čtenář nepotřebuje, to tam není (až na to, že se nikdo nikdy nedozví, kde je ukryto Raquelino dítě).

Mé doporučení míří k milovníkům historických románů, ale také milostné tématiky (přeci jen se nám tady objevuje milostný trojúhelník :)). Kniha to není nejtenší, takže kdo hledáte na poslední chvíli něco do četby, tohle raději vynechat, potřebuje to klid a čas.
Myslím si ale, že kdo překoná prvních pár stránek, už nebude litovat a užije si atmosféru středověkého Španělska.

Prakticky - nepraktická

Zimní radovánky

7. ledna 2015 v 15:56 | Prakticky - nepraktická |  Naši mazlíčci

Hráli jste někdy kopanou se psem?

Já ano a musím říct, že takhle bych tu hru i brala.
Abych byla upřímná, nesnáším fotbal. Dle mého by tam místo dvaadvaceti věčně zraněných chlapů mohla pobíhat směčka psů a bylo by to mnohem zajímavější... Smějící se

Ale Ťapka mě přesvědčila o tom, že i fotbal může být zajímavý a že mě může bavit (všichni učitelé tělocviku, kteří jsme se mnou měli co dočinění, žasnětě!).
To, že nám na hřišti/zahradě ležela sněhová peřina nám vůbec nevadilo. Snažila jsem se do hry zapojit i Sendy, ale nepovedlo se mi to - i ona je až moc chytrá na to, aby běhala za balónem...


Pravda, Ťapka podváděla v jednom kuse a míč přenášela v zubech, nicméně rozhodčí to neviděli a moje lamentování přišlo vniveč...

V posledních dnech se u nás objevuje i sluníčko (snad abychom nezapomněli, že vůbec existuje Usmívající se). Vydali jsme se tedy na procházku po okolí. Kus hezky vyoranou cestou, i když poněkud kluzkou, zbytek přes louky a pole... Psi byli nadšení, já o něco méně (sněhu bylo místy po kolena a nejednou Sendy zatáhla tak, že mě málem vyvrátila).

Sendy šla jako první, ale o prorážení cestičky se mluvit nedá, to bychom prokličkovali celou rozlehlou louku a stejně bychom se nikam nedostali. Takže cestičku jsem vytvářela já a za mnou se brodila Ťapka...


Jen pro připomenutí, ještě nedávno tyhle louky vypadaly docela jinak, a to takto.

Kocour se mi v poslední době hrozně cpal ven. Zjevně nevěděl, že venku je zima (no bodejť by věděl, vždyť je to jeho první zima...). Rozhodla jsem se mu tedy vyhovět.
Jak nadšeně vybíhal ze dveří - a jak vystrašeně vytasil drápky na nebohý sníh...
Venku nestrávil ani minutu a honem běžel zpět ke dveřím.

Jenže neuběhl ani týden a on už zase mňoukal u dveří, že chce ven. Nejspíše zapomněl, že sníh je studený. Sestra tedy otevřela dveře, ale než je stačila zavřít, kocour už byl zase doma - hrdina.


Od těch dob už u dveří neloudí, tak aspoň k něčemu ta zima je Smějící se.

Prakticky - nepraktická

Kdo si hraje, nezlobí

5. ledna 2015 v 17:12 | Prakticky - nepraktická |  Kočičí deníček

Nebo opačně?

Kocour nám začal systematicky odstrojovat stromeček. Sedne si k němu a opatrně vytahuje ozdoby. Všichni z toho máme obrovskou radost, hlavně tedy já, protože to po něm musím všechno uklízet.

Ale k tématu. Z předchozích přízpěvků je (aspoň občasným čtenářům) vcelku jasné, že můj kocourek je velmi hravý...
Dlouho jsem se utěšovala tím, že po kastraci se uklidní. Chcete něco vědět? Neuklidnil... Smějící se

K již zmíněnému zákroku došlo mezi svátky, v pondělí 29. 12. 2014. Byla jsem vcelku překvapená, že nás veterinář objednal (dopředu jsme volali), ale po pěti minutách v čekárně mě údiv opustil, nebo jej nahradilo ještě větší překvapení. Dveře veteriny se na chvíli nezastavily... někdo na očkování, jiný pro mastičku do uší pro psy nebo králíky, další na kontrolu po nemoci. A my a náš malý vyděšený uzlíček, schovaný v rohu přepravky.
Musel si chvilku počkat, byli jsme objednáni na 10, ovšem před námi se to trošku protáhlo. Zákrok trval všeho všudy necelou půlhodinku (i s uspáním), pak jsme si drobka odvezli zpáky do tepla domova. Nutno podotknout, že z tohoto dne už nic neměl - celý ho prospal, probudil se až večer. Jen pro informaci, kastrace kocoura necelých 500 Kč :).


Už je to víc, než týden, ovšem Kami je stále stejný raubíř. Několikrát mi rozbil puzzle (1000 dílků, 7 koťat ležících na růžovo-oranžové podložce pod růžovou dekou na růžovém pozadí... ano, i na mě trochu moc růžové, ale dary se neodmítají). Zřejmě žárlil, že těm placatým kočkám věnuju tolik pozornosti Smějící se.
Stromeček ho svými ozdobami láká stále stejně (nebo dokonce i víc), ale ještě stále věřím, že se časem zklidní... možná jsem naivní.

Taky vidíte ty ohníčky v očích...?

Rozhodla jsem se (a doufám, že naposled) změnit značku krmiva. Do oka mi, po pročtení několika odkazů na fóra z ifauny, padly jedny poměrně drahé, zato ale velmi kvalitní (jméno zmiňovat nebudu, nejsem reklamní agentura, kdyžtak mi napište o info Mrkající). Když jsem o tom diskutovala s babičkou (lépe řečeno, zmínila jsem se a ona tuto zmínku přetvořila na diskuzi), moc se jí to nepozdávalo, platit za pytel granulí přes tisícovku... Tak jsem se hecla a spočítala jsem si, kolik mě stojí jedna denní dávka stávajícího krmiva (cca 300 Kč za pytel) a kolik mě bude stát mnou zamýšlená značka.
Vzoreček je jednoduchý:

- můj kocour má 3 kila 30, to znamená, že mu dávám denně 50 g granulí (podle návodu na obalu krmiva).

Váha celého balení (převedeno na gramy) vydělená denní dávkou - také v gramech
například: 1750 : 50 = 35
Tak získáte počet denních dávek, na které vám balení vyjde.

Následně vydělíte cenu balení počtem porcí, například:
300 : 50 = 8,54...
A máte cenu za jednu porci ;). Nic těžkého, že?

A díky tomuto postupu jsem si dokázala uhájit koupi na pohled dražšího krmiva, které ale v přepočtu na denní dávku vyšlo o něco levněji, než právě na pohled levnější granule.


Co by člověk neudělal pro spokojenost své kočky, že? Hodiny a hodiny studování složení potravy, uzpůsobování domácnosti - na míru chlupatému miláčkovi, vstávání v jakoukoli denní dobu, kterou si kočka usmyslí, posluhování do aleluja, jen aby se veličenstvo nezlobilo... a hry bez hranic! Smějící se


Rovnou upozorňuju, že jakékoli pokusy o změnu v denním režimu kočky jsou předem určeny k neúspěchu, protože ona si stejně prosadí vše tak, jak sama chce (já kocourovi každé ráno v 5 otevírám dveře na chodbu a do kuchyně, jinak by mě nenechal dospat Usmívající se). No hlavně že on je spokojený a že mě víc těší, baví a rozesmívá, než aby mě rozplakával, nebo rozesmutněl. A to je právě ten důvod, proč ho prostě zbožňuju, ať už je, jaký je...

Prakticky - nepraktická

Procházky se psem - Konečně sníh!

5. ledna 2015 v 15:44 | Prakticky - nepraktická |  Naši mazlíčci

Pozdě, ale přece...

Proč pozdě? Protože sněžit začalo až po Vánocích, což je k vsteku.

Nadpis je taky tak trochu klamavý, protože jsme se na žádnou procházku nevydali, ale myslím, že podobně dobře poslouží i hraní si na zahradě.

On ten padající sníh totiž neúnavně přikrývá jakýkoli pokus o odhrnutí sněhu ze silnic (aby toho nebylo málo, tak už bydlíme v CHKO, kde se cesty nesmí solit) a někteří nejmenovaní členové domácnosti jaksi odmítají do sněhu vejít, protože klouže...

Nicméně bílá peřina na zahradě nijak nebrání oběma psům, aby se proháněli a hráli si. Dokonce ani neutuchající sněžení nedokáže překazit jejich radost z pohybu. Je ovšem pravda, že pokud všichni dvounozí odejdou do tepla, psi se schovají do kotce :D.



Aby bylo jasno, Sendy stojí na kousku s již trochu odhrnutým sněhem, jinak ho máme cca 20 - 30 cm. :) Je to krádný, mokrý sníh, jako stvořený pro stavbu sněhuláků nebo pro koulovačku :D.

Jaká je sněhová nadílka u vás?
Prakticky - nepraktická