Sendy a opevněná zahrada

9. prosince 2014 v 21:08 |  Naši mazlíčci

Aneb proč by nedokázala proniknout ani speciální jednotka...


Než přejdu k vlastnímu textu článku, dovolím si upozornit na přemístění stránek o psovi, který nám změnil život. Z původních "estránek" se blog přemístil na adresu www.lab-sendy.blog.cz

Nyní už tedy k jádru problému.
Psa jsme si pořídilli po dlouhém a úporném prošení mé sestry a mé maličkosti. Sestra pravila, že každá nosrmální rodina má přeci psa a jelikož my žádného nemáme, nemůžeme být normální rodina... Nutno podotknout, že tenkrát jsme neměli plot.
Rozhodnutí padlo poměrně rychle po zhlédnutí několika inzerátů (s fotografiemi).
Netrvalo dlouho a v autě jsme si vezli poblinkaný černý uzlíček (naštěstí jsme měli krabici, takže auto neutrpělo žádnou újmu).

První dny byly moc fajn, než se štěňátko rozkoukalo. Pak přišla éra utíkání na zahradu sousedů, odkud vždy přinesla nějakou tu trofej, například v podobě slupky od banánů, nebo listu salátu. Když si začala rozšiřovat obzory, zjistila, že všude kolem se přímo nabízejí otevřené bufety (čti: hnojiště plná zbytků jídla). Vzhledem k našemu chybějícímu plotu je zřejmě jasné, že problém s utíkáním byl na světě.


Aby toho nebylo málo, systematicky okousala květy u dvou azalek, roztrhala tátovi úplně nové holinky a pár dalších dražších kousků, spolkla celou lepící pásku (na to jsme přišli až ve chvíli, kdy zase vyšla ven) a pár kousků hadrů.

Pozitivní bylo, že nás donutila konečně vybudovat alespoň nějaký plot. :D

Jenže to by nebyla naše Sendy, aby si nenašla cestičku ke žrádlu - jakémukoli.
Začala se podhrabávat. Po odhalení takové díry jsme se ji snažili "zničit" ucpáním několika cihlami, které jsme měli ještě z rozebírání starého chléva - málem nám došly.
Když tedy pejsek zjistil, že podhrabat se už nepůjde, využila své pružnosti a protáhla se otvory v plotě (ukázka plotu viz první fotografie, ano, to černé, co tam vidíte je další forma zabezpečení).
Jediné, co nám nakonec pomohlo vyřešit problém s utíkáním ze zahrady, je poněkud hrozivě znějící elektrický obojek. Je pravda, že jsme nad touto možností dlouho uvažovali, dlouho jsme váhali, nicméně po konzultaci se zkušenými kynology a pod jejich dohledem se nám podařilo Sendy seznámit s tímto vynálezem. Zahrada je obehnána nenápadným drátkem, pes nosí obojek, který se aktivuje přiblížením se k drátku - nejdříve upozorněním, písknutím, až po neuposlechnutí varování kopnutím, které by psa nemělo bolet, ale pouze polekat (každopádně použití tohoto zařízení opravdu dobře zvažte a zkonzultujte se zkušenými chovateli a cvičiteli psů).

Tím jsme tedy vyřešili problém jménem zahrada.
Další špinavou prací byly procházky. V blízkosti naší skromné rezidence se nacházejí krásné lesy, jako stvořené k procházkám - a k odhazování biologického odpadu...
Nejednou se nám stalo, že se Sendy během procházky někam ztratila a povážlivě dlouho nebyla k vidění. Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že se válí ve zbytcích nějaké zdechliny! A aby toho náhodou nebylo málo, většinou se tak stávalo během pozdně podzimních nebo zimních měsících, kdy se psa nedalo pořádně vykoupat. Ten smrad by zahnal i mrtvolu, opravdu... a celou zimu. Hlavně že pes byl šťasten.

Její loupeživé výpravy jsou další kapitolou samou pro sebe.
Jednou ukradne jídlo přímo ze stolu, pak při nejlepší příležitosti vběhne do sklepa, aby pro sebe ukořistila aspoň jablko. Známému se dokonce stalo, že mu vzala grilované maso těsně poté, co mu kousek odpadl od pusy (ani nestihl dopadnout na zem). Babičce už dokázala sežrat plno rohlíků, které si sušila na strouhanku, 2 krabice mléka, sáček jablek (ze dvou možností si vybrala ta dražší jablka), roztahat dvoje květiny a dokonce i petržel!


Takže nejen, že máme doma kočičího ninju, ale taky na loupení a utíkání velice nadaného psa.

Pokud máte taky nějakého podobně potrhlého mazlíčka, dost se mi uleví, pokud mi o tom napíšete (například do komentářů), aspoň budu vědět, že nejsme sami, kdo tak úplně nezvládnul výchovu svého prvního psa :).

Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. prosince 2014 v 4:13 | Reagovat

Furt čekám, že se někdo ozve, ale neozval a já nemohu, neboť psa nemám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama