Dextrarius, kůň rytíře

22. prosince 2014 v 9:57 | Prakticky - nepraktická |  Kůň v historii

Statek za koně!

(foto Christiane Slawik; www.slawik.com; http://images.slawik.com/en/node/103698)

Když se řekne RYTÍŘ, automaticky si ho nejspíše představíme sedět na koni. Jak ale takový rytířský kůň vypadal? Podle čeho a jak si své koně rytíři vybírali?

Na pomoc při tvorbě tohoto článku si beru knihu Pocta koním, autora Zdeňka Mahlera ml., vydalo nakladatelství Jan Krigl, Praha, rok 2009, 1. vydání.

Pro představu, jak velký byl tehdy rytířský kůň... viděli jste někdy koně orající pole? Slezský norik, Českomoravský belgik a podobně? Pokud ano, víte, že jsou to opravdu pořádní koně, že? Tak velcí, že jim nepřehlédnete přes hřbet. Tak podle středověkých rytířských koní jsou to prckové...
A ještě jedna zajímavost: věděli jste, že Vladislavský sál na Pražském hradě byl zbudován jako rytířské kolbiště? To vám asi v dějepise neřekli, co? No opravdu... po těch schodech a v tom sále se opravdu pohybovali koně.

Ale hezky od začátku.
Když si rytíř vybíral koně, dlouho sledoval celé stádo a vybíral nejlépe tmavého hřebce (nikdy klisnu), s jiskrou v oku, dominantního, bojovného, až agresivního, s vysoko nasazeným krkem, silnou zádí a mapami žil na těle.
"Právě útočnost se v démonicky tmavých hřebcích podněcovala razantními, až surovými metodami jejich následného výcviku. A když rytířský kůň konečně dosáhl takové "dokonalosti", často se jej nepodařilo donutit, aby opustil bitevní pole i v té nejprudší řeži a dát se se svým jezdcem a pánem na útěk..." (Zdeněk Mahler ml; Pocta koním, str. 71)

Takovému koni se ve středověku říkalo dextrarius, obyčejný, cestovn kůň byl palefrid.

Jízda na dextrariovi měla svá přísná pravidla:
  • za pochodu byl tento hřebec veden za otěže, aby se neunavil, rytíř jel právě na palefridovi, na dextraria se posadil až těsně před bitvou;
  • už na dálku byly zřejmé rytířovy úmysly - seděl-li na dextrariovi, dával najevo nepřátelství a mohl být bez výstary napaden jako nezvaný host. Blížil-li se však na cestovním koni, bez štítu a zbraně u sedla, byl přijat přátelsky.
  • Rytířská etika a přísné dodržování všech pravidel (ať už psaných, či nepsaných), platilo i v nejhorších válečných létech.
A kolik že takový dextrarius stál?
Jen za koně, kterého si rytíř vybral někde na pastvině musel zaplatit opravdu velkou spoustu peněz, která by se dala přirovnat k ekvivalentu hezkého statku.

Život dextraria byl plný boje (ať už v bitvě, nebo v kolbišti turnajů), krve a opravdu těžké práce. Vždyť na svém hřbetě musel unést rytíře a jeho až 40 kg vážící zbroj a k tomu ještě svou vlastní zbroj.
Ta čítala:
  • lamelové kruhové pásy kolem krku,
  • široký prsní krunýř,
  • ochranné pláty na celou záď,
  • přední a zadní kryty spojovaly pohyblivé bočnice,
  • ochranná maska na hlavu,
  • vyšívaná, drahá deka covertlivre s heraldickými symboly (erby),
  • sedlo z bukového dřeva, pobité kováním a zdobené válečnými scénami.
Dohromady mohla koňská zbroj vážit 170 kg, ale v pozdějších dobách i přes 200 kg!

Smrtelnou ránu těžké jízdě zasadil vynález střelných zbraní, pro které se stali pomalí těžkooděnci snadnými cíli.

Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. prosince 2014 v 4:28 | Reagovat

Náhoda, mám ve stáji dextraria. :)

2 prakticky-neprakticky prakticky-neprakticky | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 19:05 | Reagovat

[1]:Kde jsi k němu probůh přišel? :D

3 stuprum stuprum | Web | 24. prosince 2014 v 22:56 | Reagovat

Vtípek. :)

Všecho dobré přeji, šťastné a veselé. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama