Prosinec 2014

Dextrarius, kůň rytíře

22. prosince 2014 v 9:57 | Prakticky - nepraktická |  Kůň v historii

Statek za koně!

(foto Christiane Slawik; www.slawik.com; http://images.slawik.com/en/node/103698)

Když se řekne RYTÍŘ, automaticky si ho nejspíše představíme sedět na koni. Jak ale takový rytířský kůň vypadal? Podle čeho a jak si své koně rytíři vybírali?

Na pomoc při tvorbě tohoto článku si beru knihu Pocta koním, autora Zdeňka Mahlera ml., vydalo nakladatelství Jan Krigl, Praha, rok 2009, 1. vydání.

Pro představu, jak velký byl tehdy rytířský kůň... viděli jste někdy koně orající pole? Slezský norik, Českomoravský belgik a podobně? Pokud ano, víte, že jsou to opravdu pořádní koně, že? Tak velcí, že jim nepřehlédnete přes hřbet. Tak podle středověkých rytířských koní jsou to prckové...
A ještě jedna zajímavost: věděli jste, že Vladislavský sál na Pražském hradě byl zbudován jako rytířské kolbiště? To vám asi v dějepise neřekli, co? No opravdu... po těch schodech a v tom sále se opravdu pohybovali koně.

Ale hezky od začátku.
Když si rytíř vybíral koně, dlouho sledoval celé stádo a vybíral nejlépe tmavého hřebce (nikdy klisnu), s jiskrou v oku, dominantního, bojovného, až agresivního, s vysoko nasazeným krkem, silnou zádí a mapami žil na těle.
"Právě útočnost se v démonicky tmavých hřebcích podněcovala razantními, až surovými metodami jejich následného výcviku. A když rytířský kůň konečně dosáhl takové "dokonalosti", často se jej nepodařilo donutit, aby opustil bitevní pole i v té nejprudší řeži a dát se se svým jezdcem a pánem na útěk..." (Zdeněk Mahler ml; Pocta koním, str. 71)

Takovému koni se ve středověku říkalo dextrarius, obyčejný, cestovn kůň byl palefrid.

Jízda na dextrariovi měla svá přísná pravidla:
  • za pochodu byl tento hřebec veden za otěže, aby se neunavil, rytíř jel právě na palefridovi, na dextraria se posadil až těsně před bitvou;
  • už na dálku byly zřejmé rytířovy úmysly - seděl-li na dextrariovi, dával najevo nepřátelství a mohl být bez výstary napaden jako nezvaný host. Blížil-li se však na cestovním koni, bez štítu a zbraně u sedla, byl přijat přátelsky.
  • Rytířská etika a přísné dodržování všech pravidel (ať už psaných, či nepsaných), platilo i v nejhorších válečných létech.
A kolik že takový dextrarius stál?
Jen za koně, kterého si rytíř vybral někde na pastvině musel zaplatit opravdu velkou spoustu peněz, která by se dala přirovnat k ekvivalentu hezkého statku.

Život dextraria byl plný boje (ať už v bitvě, nebo v kolbišti turnajů), krve a opravdu těžké práce. Vždyť na svém hřbetě musel unést rytíře a jeho až 40 kg vážící zbroj a k tomu ještě svou vlastní zbroj.
Ta čítala:
  • lamelové kruhové pásy kolem krku,
  • široký prsní krunýř,
  • ochranné pláty na celou záď,
  • přední a zadní kryty spojovaly pohyblivé bočnice,
  • ochranná maska na hlavu,
  • vyšívaná, drahá deka covertlivre s heraldickými symboly (erby),
  • sedlo z bukového dřeva, pobité kováním a zdobené válečnými scénami.
Dohromady mohla koňská zbroj vážit 170 kg, ale v pozdějších dobách i přes 200 kg!

Smrtelnou ránu těžké jízdě zasadil vynález střelných zbraní, pro které se stali pomalí těžkooděnci snadnými cíli.

Prakticky - nepraktická

Procházky se psem - Vstávat a cvičit!

21. prosince 2014 v 10:28 Naši mazlíčci

Opakování je matkou moudrosti


Počasí celkem přálo, sluníčko hřálo, nebylo tedy zbytí, nešlo odolat, ve třech jsme vyšly do luk. Ve třech? Ano, moje sestra, fenka Sendy a já (v roli fotografa). Kocour se předem omluvil, že má neodkladnou práci na okenním parapetu... vyvaloval se tam a slunil se.

Hezky rovný plácek poměrně suché země posloužil jako plocha ke cvičení, ono, jak už jsem napsala do nadpisu, opakování je matkou moudrosti a to hlavně v případě Sendy.



Chůzi u nohy střídaly povely sedni, lehni, vztaň (v různém pořadí), následoval aport - nenáviděný to cvik, alespoň naším psem. Nicméně vcelku překvapila:


Je fakt, že ji nejspíše víc, než co jiného motivovala vidina odměny... :)
Ale na druhou stranu, cviky dogdancingu ji baví i bez pamlsků (ale dostává je stejně) :D.

Poprosit umí hezky :)

V kapriole si nezadá ani s Lipicány Španělské jezdecké školy... ne, jen si skočila pro pamlsek ;).

A nakonec úklona...

Já vím, podle toho, co jsem psala minule to tak vypadá, že máme dva různé psy stejného jména, ale není to tak. Opravdu je to jeden a ten samý pes, ale přiznám se, že i já bych poslouchala, kdyby mi někdo před očima mával pořádným vepřovým řízkem :D.
Ve skutečnosti Sendy baví cvičení poslušnosti asi následovně:


Mimochodem, tyhle fotky jsou opravdu čerstvé, focené v sobotu 20. 12. 2014, není to podvod, opravdu není sníh ani v Beskydech (i když dnes se tu počasí o něco snaží).

Sportu zdar, kynologii zvláště!
Prakticky - nepraktická

Sendy a opevněná zahrada

9. prosince 2014 v 21:08 Naši mazlíčci

Aneb proč by nedokázala proniknout ani speciální jednotka...


Než přejdu k vlastnímu textu článku, dovolím si upozornit na přemístění stránek o psovi, který nám změnil život. Z původních "estránek" se blog přemístil na adresu www.lab-sendy.blog.cz

Nyní už tedy k jádru problému.
Psa jsme si pořídilli po dlouhém a úporném prošení mé sestry a mé maličkosti. Sestra pravila, že každá nosrmální rodina má přeci psa a jelikož my žádného nemáme, nemůžeme být normální rodina... Nutno podotknout, že tenkrát jsme neměli plot.
Rozhodnutí padlo poměrně rychle po zhlédnutí několika inzerátů (s fotografiemi).
Netrvalo dlouho a v autě jsme si vezli poblinkaný černý uzlíček (naštěstí jsme měli krabici, takže auto neutrpělo žádnou újmu).

První dny byly moc fajn, než se štěňátko rozkoukalo. Pak přišla éra utíkání na zahradu sousedů, odkud vždy přinesla nějakou tu trofej, například v podobě slupky od banánů, nebo listu salátu. Když si začala rozšiřovat obzory, zjistila, že všude kolem se přímo nabízejí otevřené bufety (čti: hnojiště plná zbytků jídla). Vzhledem k našemu chybějícímu plotu je zřejmě jasné, že problém s utíkáním byl na světě.


Aby toho nebylo málo, systematicky okousala květy u dvou azalek, roztrhala tátovi úplně nové holinky a pár dalších dražších kousků, spolkla celou lepící pásku (na to jsme přišli až ve chvíli, kdy zase vyšla ven) a pár kousků hadrů.

Pozitivní bylo, že nás donutila konečně vybudovat alespoň nějaký plot. :D

Jenže to by nebyla naše Sendy, aby si nenašla cestičku ke žrádlu - jakémukoli.
Začala se podhrabávat. Po odhalení takové díry jsme se ji snažili "zničit" ucpáním několika cihlami, které jsme měli ještě z rozebírání starého chléva - málem nám došly.
Když tedy pejsek zjistil, že podhrabat se už nepůjde, využila své pružnosti a protáhla se otvory v plotě (ukázka plotu viz první fotografie, ano, to černé, co tam vidíte je další forma zabezpečení).
Jediné, co nám nakonec pomohlo vyřešit problém s utíkáním ze zahrady, je poněkud hrozivě znějící elektrický obojek. Je pravda, že jsme nad touto možností dlouho uvažovali, dlouho jsme váhali, nicméně po konzultaci se zkušenými kynology a pod jejich dohledem se nám podařilo Sendy seznámit s tímto vynálezem. Zahrada je obehnána nenápadným drátkem, pes nosí obojek, který se aktivuje přiblížením se k drátku - nejdříve upozorněním, písknutím, až po neuposlechnutí varování kopnutím, které by psa nemělo bolet, ale pouze polekat (každopádně použití tohoto zařízení opravdu dobře zvažte a zkonzultujte se zkušenými chovateli a cvičiteli psů).

Tím jsme tedy vyřešili problém jménem zahrada.
Další špinavou prací byly procházky. V blízkosti naší skromné rezidence se nacházejí krásné lesy, jako stvořené k procházkám - a k odhazování biologického odpadu...
Nejednou se nám stalo, že se Sendy během procházky někam ztratila a povážlivě dlouho nebyla k vidění. Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že se válí ve zbytcích nějaké zdechliny! A aby toho náhodou nebylo málo, většinou se tak stávalo během pozdně podzimních nebo zimních měsících, kdy se psa nedalo pořádně vykoupat. Ten smrad by zahnal i mrtvolu, opravdu... a celou zimu. Hlavně že pes byl šťasten.

Její loupeživé výpravy jsou další kapitolou samou pro sebe.
Jednou ukradne jídlo přímo ze stolu, pak při nejlepší příležitosti vběhne do sklepa, aby pro sebe ukořistila aspoň jablko. Známému se dokonce stalo, že mu vzala grilované maso těsně poté, co mu kousek odpadl od pusy (ani nestihl dopadnout na zem). Babičce už dokázala sežrat plno rohlíků, které si sušila na strouhanku, 2 krabice mléka, sáček jablek (ze dvou možností si vybrala ta dražší jablka), roztahat dvoje květiny a dokonce i petržel!


Takže nejen, že máme doma kočičího ninju, ale taky na loupení a utíkání velice nadaného psa.

Pokud máte taky nějakého podobně potrhlého mazlíčka, dost se mi uleví, pokud mi o tom napíšete (například do komentářů), aspoň budu vědět, že nejsme sami, kdo tak úplně nezvládnul výchovu svého prvního psa :).

Prakticky - nepraktická

Kouzla s tužkou

7. prosince 2014 v 17:34 Výtvory umělecké
Zdravím všechny,

už nějakou dobu jsem se chystala vytvořit tento článěk, ale vždy mi do toho něco přišlo. Konečně jsem si našla chvilku a udělala pořádek mezi svými výkresy a jejich fotkami :).

Jak už název napovídá, obrázky jsou kresleny pouze tužkou.
Přijměte mou skromnou pozvánku do další části mé mini-galerie:

Můj pohled na věc - čtvrtá část

3. prosince 2014 v 12:15 Kočičí deníček
Drazí a milí čtenáři,

v minulých částech jsem pasala o tom, jak si vybrat kočku, jak zajistit byt či dům, co od ní čekat, jak ji pojmenovat a mnoho dalšího. Navazuji na článek "Můj pohled na věc - třetí část".

Bod osmý: hračky
Každá kočka si ráda hraje. Sice se říká, že kočky jsou hravější než kocouři, ale dle mé zkušenosti je to hodně individuální. Například můj kocour je blázen do čehokoli, co se pohne nebo zablýskne. Jako hračka může posloužit kousek provázku s kuličkou na konci, malá baterka (namísto laseru), ale ke koupi jsou i hračky s rolničkami (ty má kocour nejraději), štěrkající míčky, myšky na udici a mnoho dalších. Mimo jiné i míčky v tunelu, které dokážou kočku zabavit na celé hodiny, ne-li dny. Taky pingpongové míčky jsou skvělé - jsou lehké a dost velké na to, aby je kočka nemohla vzít do tlamy.
Pamatujte ale, že sebelepší hračka kočku nebude moc zajímat, pokud si s ní nebudete hrát i vy. Ani jiná kočka není takovým parťákem pro hru, jako člověk, proto si každý den najděte aspoň chvilku na to, abyste se odreagovali od všedního světa a zaskotačili si se svou kočkou. Nevěřili byste, kolik legrace se při společné hře dá zažít a pamatujte, že smích prodlužuje život (na vrásky zapomeňte, nivea krém to spraví ;)).

"Hele, co jsi udělala s tou kuličkou? Ještě před chvílí tady byla!"
"Hledej, šmudlo."

Bod devátý: strava
Čím krmit, jak často, kterou značku vybrat, kupovat průmyslově vyráběné krmivo, nebo vařit doma? To jsou otázky, které by si měl položit každý majitel jakéhokoli zvířete.
Na výběr jsou:
  • Granule - jejich kvalitu nejjednodušeji poznáte dle obsahu masa. Čím víc, tím líp. Kočka potřebuje dokonce více masa, než pes. Pokud si nejste jistí, doporučila bych projít dotazy a diskuze na stránkách ifauna.cz.
  • Konzervy - jinak také nazývané jako mokré krmivo. Jsou většinou o něco dražší, než průměrné granule, ale záleží na značce (doporučuji vyhnout se značkám Whiskas a podobně, jsou celkem známé přibarvováním a dochucovadly, které byste ani praseti nedali).
  • Doma připravená strava - je nejnáročnější a myslím, že i nejdražší. Záleží na tom, kolik surovin máte z vlastních zdrojů a co kupujete. Musíte taky hlídat, kolik čeho do vaření dáváte, abyste vytvořili optimální krmivo s dostatečným množstvím všech živin. Nicméně na tento druh stravy již existují specializované publikace (jak pro psy, tak pro kočky).

Další výhodou granulí je to, že na pytli je vždy napsáno, kolik krmiva byste měli své kočce dávat (většinou na váhu kočky v kg množství dení dávky v gramech). Čerstvá voda je u jakéhokoli způsobu krmiva nutná.
Granule a konzervy se dají i kombinovat a pro kočku je to příjemné zpestření jinak jednotvárné stravy. Taky můžete svému miláčkovi přilepšit kouskem nesoleného masa z polévky (syrové maso se nedoporučuje, mohlo by obsahovat škodlivé bakterie a parazity, kteří během varu umírají).
Každá kočka by také měla mít přístup k trávě. Zní to zvláštně, ale je to tak. Semínka se dají koupit za pár korun na internetu a během týdne vám v květináči vyroste zelený porost, který kočce můžete nabídnout. Tráva je důležitá k ulehčení trávení.

Bod desátý: pohyb venku
Měli byste kočce alespoň jednou za čas dopřát pohyb na volném vzduchu, minimálně na balkoně. Jednak se protáhne a jednak si nasbírá i tu výše zmíněnou trávu. S pohybem venku také souvicí bezpečí vaší kočky. Pokud má vaše kočka nepřetržitě možnost být venku a ve dveřích jsou nainstalovány kočičí dvířka, pak je vhodné, aby měla na krku obojek s přivěšenými údaji o majiteli (jméno, adresa, telefonní číslo). Kdyby se pak náhodou zatoulala, nebo by se jí nedej bože něco stalo, jste lehce dohledatelní. Většina měst také požaduje očipování zvířete. Čip stojí něco kolem 800 Kč a pokud policie odchytí potulující se zvíře, má povinnost zkontrolovat čip a případně zvíře předat majiteli, nebo umístit do útulku a spravit majitele, aby si zvíře vyzvedl. Na obojek ale nikdy nedávejte zvoneček nebo rolničku (ta, která už na obojku je se dá lehce odstranit i obyčejnýma nůžkama), kočičí sluch je velice citlivý a neutichající zvuk zvonečku nebo rolničky jim činí nesmírné nepohodlí.

Bod jedenáctý: zdraví
Malé kotě by se mělo očkovat, první vakcína se aplikuje zhruba v 8 týdnech, ale je možné začít i později. Tato první vakcína se podává na dvakrát v rozestupu zhruba deseti dnů (veterinář vám řekne). Následuje pravidelné očkování jednou ročně.
Odčervení se u domácích koček provádí jednou nebo dvakrát ročně, u koček venkovních častěji (asi každé dva měsíce).


Bod dvanáctý: čistota
Každou kočku byste měli jednou za čas vyčesat kartáčem a potom ještě přejet rukavicí, na kterou se přilepí poslední uvolněné chlupy. Také koupání může být důležité. Já svého kocoura moc nekoupu, není to nutné, kočky se o sebe dokáží postarat samy, ale pokud se mi z venku vrátí jako prase a ne jako kočka, je návštěva koupekny nezbytná. Ze skušenosti mohu říct, že na sprchu můžete rovnou zapomenout, lepší je napustit si do vany trochu vlažné vody (ani teplou, ani studenou) a rukou kočku polévat. Většinou ale výletníkovi stačí opláchnout nohy v umyvadle. I tak si ale kolikrát něco zažijeme...

"Ná naná naná..."

Užívejte si soužití s kočkou, protože nikdo vás nerozesměje tak, jako ona a nikdo vás nedokáže ignorovat okázaleji, než ona. Nikdy vám nikdo nezabere postel s tím, že mu to beztrestně projde, nikoho jiného nenajdete ležet na židli pod stolem a nikdy vás nikdo a nic nepřekvapí tak, jako kočka.

"Co to tam máš?"
"Nic pro tebe."
"Jenom ochutnám."
"Říkám ne!"
"Jenom trošku, mňaum."
"Já ti taky z misky neubírám."
"Ale ta tvoje je větší..."

Prakticky - nepraktická a její kocour Kamal

Můj pohled na věc - třetí část

2. prosince 2014 v 18:38 Kočičí deníček
V minulých dvou částech kočičího deníčku jsem se zabývala mimo jiné možnostmi jak si kočku pořídit, jak ji pojmenovat a jejími smysly. Tímto článkem bych tedy chtěla navázat na předchozí "Můj pohled na věc - druhá část".

Tak tedy:
Bod šestý: kočičí chování
Snad není nutné vypisovat, jaká póza co znamená, protože je to očividné. Švihání ocasem znamená neklid, takové to nech mě na pokoji. Sklopené uši nesahej na mě, o syčení a prskání snad není nutné mluvit. Ona kočka vás stejně časem naučí, kde jsou meze. Pokud je překročíte, pocítíte ostrost jejich drápků.

"A že jsou pořádně ostré, haha."
"Nevyjadřuj se."

Kočičí projev náklonnosti také hned poznáte, ať už se jedná o otírání se, předení, dokonce i to, že vám "nastavuje zadek" je projev respektu k vaší autoritě.

Bod sedmý: škrabadla a pelíšky
Určitě vás časem strhnou konstrukce kočičích stromů se škrábadly a odpočívadly a rozhodnete se jedno takové pořídit. Jenže co čert nechtěl, ta nová sedačka je prostě mnohem lákavější... S tím je třeba počítat a aspoň provizorně opěradla zajistit starší dekou nebo přehozem a chránit tak tento nábytek před zničením.
Také můžete počkat s pořizováním odpočivadel, protože je dost dobře možné, že je kočka nebude využívat a najde si vlastní místečko (například na vámi oblíbeném křesle). Taky je třeba se připravit na to, že možná začne okupovat i vaši postel.

"No co, já tak velký pelíšek nemám - a že bych si ho zasloužil."
"Jasně..."
"Máš snad něco proti?"
"To bych si nedovolila, ó dokonalý."
"Taky si myslím..."

Jak jsem vypozorovala, jediný oblíbený pelíšek je ten, který se dá zavěsit na topení. Důvod je scela jasný...


Dalším oblíbeným místem je křeslo u krbu (také do očí bijící) a v neposlední řadě židle u jídelního stolu, nejlépe, aby byly židle přisunuté a na stole dlouhý ubrus - nejen děti mají rády bunkry...

"Toto tvrzení kategoricky odmítám."
"Tak mi řekni, kde to ležíš...?"
"V pelíšku, jsi snad slepá?"
"Podívej, nebudu se s tebou hádat...
Tak zase příště,
Prakticky - nepraktická."
"A já jsem vzduch?!"
"Prakticky - nepraktická a Kamal"

Můj pohled na věc - druhá část

2. prosince 2014 v 17:34 Kočičí deníček
Navážu na předchozí článek "Můj pohled na věc - první část".

Bod třetí: kolik koček?
Běžně se říká, že kočky jsou naprosté samotářky. Jde o běžně rozšířený omyl. Kočky jsou sociální zvířata, která potřebují kontakt, minimálně s člověkem. Proto není dobré, když tráví většinu času úplně sama. Ideální je, když si z jednoho vrhu vezmete rovnou dvě koťata. Užijete si s nimi dvakrát tolik legrace, ale je také třeba pamatovat, že se musíte oběma věnovat stejně, aby nezačala žárlit. Samozřejmě je možné k již odrostlejší kočce připojit malý přírůstek, ale chce to hodně trpělivosti a nejdříve je třeba je opatrně seznámit, nejlépe přes okno, nebo prosklené dveře, aby na sebe jen viděly a slyšely se. Teprve, když jste si jistí, že nenastanou žádné problémy, nechte je, aby se očichaly a poznaly. Je třeba počítat i s tím, že ze začátku bude malé kotě přijímáno spíše špatně a starší kočce byste se měli věnovat více (i když třeba skrytě) než kotěti (například i dávat starší kočce jako první žrádlo).

Bod čtvrtý: může být kočka v bytě šťastná?
Zastánci obou táborů se asi nikdy neshodnou, ale studie jasně prokázaly, že kočky žijící v bytě se dožívají vyššího věku a ohrožuje je méně nebezpečí, než kočky chované pouze venku. Zároveň je třeba si uvědomit, že dospělá kočka prospí denně 16 - 18 hodin, ten zbytek věnuje hře, žrádlu a hygieně. Takže pokud bude mít v bytě dost stimulů ke hře a pohybu, není třeba se kočkou v bytě znepokojovat.
Kdysi platilo, že v některých bytech kočky být nesměly. Dnes už vám ve vlastnictví domácího zvířete nemůže nikdo bránit (dokonce ani vlastník bytu).

"To víš, doma je doma."
"Kdybys tak raději okupoval vlastní pelech..."
"To je ale smůla, co?"

Bod pátý: ona nebo on?
Můj verdikt je jasný - je to jedno. Kastrovat by se měla stejně obě pohlaví, takže je to opravdu jedno.
Ke kastraci, když už jsme u ní, dlouho tradovaná báchorka, že kočka by měla mít aspoň jeden vrh, než se nechá vykastrovat, je úplně mylná. Obě pohlaví se kastrují od dosažení 6 měsíců, přesně vám poradí veterinář. Kastrace kocoura je levnější a lehčí operace, než kastrace kočky, pro ty, co mají kalkulačku v ruce.

Bod pátý: povaha, jméno, smysly
Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí je, jak se váš chlupatý miláček bude jmenovat. V případě rodokmenových koček můžete použít jméno přidělené předchozím majitelem (majitelem matky kotěte), ale nemusí jít o pravidlo. Aby na své jméno kočka reagovala co možná nejčastěji, je dobré, aby bylo dvojslabičné, s obsahem dvou samohlásek (a, i, u - nejlépe), nebo souhlásky č nebo š. Tato písmena kočkám zní nejlépe.
Není pravda, že kočka vidí ve tme. Pravdou ale je, že vidí i za hlubokého soumraku. Kočičí oči jsou šestkrát lepší, než naše a jsou schopny rozlišovat červenou, modrou a zelenou. Nejoblíbenější barvou z těchto uvedených je červená (dle experimentu na 2000 kočkách, provedených na Institutu pro zoologii univerzity v Mohuči).
Co se sluchu, hmatu a chuti týče, jsou na tom kočky lépe, než psi. Jejich čich ovšem zaostává.
Fenoménem je kočičí smysl pro rovnováhu a jak už jsem se také přesvědčila, mají také jakési vnitřní hodiny, které jim přesně řeknou, kdy je čas jíst nebo spát.

Prakticky - nepraktická ve spolupráci s Kamalem (na fotografii)

Můj pohled na věc - první část

2. prosince 2014 v 17:03 Kočičí deníček
Minule jsem psala článek nadepsaný "Kočičí pohled na věc". Dnes plánuju trochu odvetu a taky takový malý přehled toho, co všechno vlastně musíte o kočkách vědět, než si ji domů přivezete (pokud se již stalo, taky se svět nezboří a doplňující informace se vždycky hodí :)).

Výčet základních potřeb je v prvním článku kočičího deníčku, ten najdete zde.
Na pomoc si beru knihu (abych byla přesná a aby se se mnou někdo nepřel). Konkrétně jde o titul Handbuch Katzen (doslovně Kapesní kniha Kočky, v ČR v prodeji jako Kočky Péče, Plemena, Zdraví) od paní Antje Breuer, vydanou Knižním klubem v Praze v roce 2012.

Bod první: kočka ano, nebo ne?
Kočka není plyšová hračka, kterou je možné posadit na nějaké hezké místo, kde jí to bude slušet a čekat, že tam také zůstane. Je to individualistka, kterou nezajímá to, že ten koberec stál patnáct tisíc, nebo že to voňavé něco v misce na stole není pro ni. Je třeba si uvědomit, že s kočkou (předpokládejme, že si ji berete do domu/bytu) přichází velká změna, srovnatelná s narozením mimina. Je nutné schovat všechno, co by mohlo kotě shodit, o co by se mohlo poranit, co možná zničí, rozškrábe, nebo ožužlá. Také je třeba počítat s vypadáváním chlupů, možným projevem alergie, ignorace jakýchkoli vašich zákazů a příkazů, apod.
Nicméně pokud se rozhodnete, že kočku opravdu ano, nebudete toho nikdy litovat, protože to málo, co do ní investujete se vám mnohonásobně vrátí. Nesmíte ale náklady a "vracení" investic přepočítávat na peníze, to nejde. A vlastně, kdyby to šlo, dané číslo by nepřečetl ani ten nejlepší matematik na světě.

"No to si teda piště, že nepřečet..."
"Hele ty mlč a nech tu kytku!"

Bod druhý: jakou kočku si vybrat?
Existuje hned několik variant. Pokud bydlíte na vesnici nebo v malém městě, víte, že o darovaná koťata nebývá nouze. Ale hezky od začátku, vezmeme to od nedražší varianty:

Kočka s rodokmenem - jde v podstatě o totéž, jako u psů. V nabídce je nepřeberné množství různých plemen, od krátkosrstých až k dlouhosrstým, od malých k velkým. Příkladem mohou být rexové, ragdoll, peršanky, turecké van, siamky, britské kočky, norské lesní kočky, ruské modré, korat, egyptské mau a mnoho dalších (i pár bezsrstých). Za jejich pořízení zaplatíte i několik tisíc, ne-li desetitisíce korun. Kupujete si ale téměř zaručenou jistotu, že kupované kotě bude přesně takové, jak říká standard plemene (lehce naleznete na internetu nebo v knižních příručkách).

Kočka z útulku - jsou méně známé a méně rozšířené, ale stačí chvíli brouzdat po internetu a určitě najdete kočičí útulek ve vaší blízkosti (potažmo ve vzdálenosti, kterou jste ochotni absolvovat). V útulcích nemají pouze dospělé nechtěné kočky, ale také mnoho koťat, ať už je přinesl majitel jejich matky nebo se narodila přímo v útulku. Adopce kotěte (očkování v ceně, stejně, jako u "papírových" koťat) vyjde přibližně na 400 - 500 korun, záleží na útulku. Podmínkou je, abyste svého vyvoleného mazlíčka nechali vykastrovat. Mnoho útulků, kterým opravdu záleží na blahu jejich zvířat, také vyžaduje možnost dvou kontrol.

Kočka darem - jak jsem již psala výše, obyvatelé menších měst a vesnic toto moc dobře znají. Jde většinou o nechtěná koťata, kterých se naštěstí nikdo nestihl zbavit. Bývají zadarmo, takže náklady na pořízení jsou nulové (nejsou ani očkované). Zároveň bývají v různých možných i nemožných barvách a nikdy nevíte, co z takového rošťáka vyroste. Zda to bude mazlivý gaučový povaleč, nebo hyperaktivní lovec čehokoli, co se jen zdánlivě pohne. Kdo sleduje můj blog aspoň trochu pravidelně, ví, že můj kocourek je právě takto darované kotě (jeho mamču si vzali s tím, že je to kocour, pak se nestačili divit :)). V podstatě to, co píšu o darovaných kočkách platí i o těch z útulku, ale v útulku se platí.

Kapitolou samou o sobě jsou zvířata z množíren. Na to dávejte pozor, ať už se bude jednat o kočky nebo o jakékoli jiné zvíře (zverimex se také dá považovat za obdobu množírny, zejména v případě křečků, potkanů, morčat a myší). Pro majitele takových zařízení je zvíře pouze strojem na mladé a tudíž strojem na peníze, bez ohledu na zdraví, nebo jakékoli jiné potřeby daného jedince. Takové chování nikdy nepodporujte a pokud vám bude někdo nabízet zvířata někde na parkovišti nebo na ulici, téměř jistě se jedná o takové množitele.

Prakticky - nepraktická