Konec ZŠ, co pak?

23. listopadu 2014 v 17:12 |  Postřehy odjinud
Zdravím všechny,

nevím, zda to někdo zaregistroval, ale na televizním kanále ČT1 vysílají úplně nový typ reality show, která se odehrává v jedné škole. Projekt spočívá v tom, že tři učitelé ze tří různých (většinou výběrových) škol si zkusí vyučovat v problémové třídě. Tento projekt má název Třída 8.A.

V jednom díle (zatím poslední, 5.) se řešil přestup ze základních na střední školy. Úplně jsem si přitom vzpoměla na svá dilemata a také na své spolužáky ze základní školy. Objevilo se tam totiž něco, co je typické napříč všemi školami a všemi žáky a žákyněmi: kterou školu a jaký obor vybrat?
Abych pravdu řekla (a většina mi dá jistě za pravdu), rodiče mají většinou velmi přesnou představu, na jakou školu by měl jejich potomek jít a co vystudovat. Tak například já jsem byla tlačena směrem na gymnázium, naštěstí jsem se ubránila :). Na druhou stranu, rada rodičů nemusí být zcela špatná, přiznejme si, že málokdo z deváťáků má jasnou představu o tom, co ho bude bavit a co by chtěl v budoucnu dělat.
Dalším obrovským problémem u výběru střední školy je, z pohledu žáků, rozhodnutí kamarádů. Velmi často jsem se setkávala (a stále setkávám) s vyřčením věty typu půjdu tam, protože tam jdou i ostatní holky. To je sice moc hezké, že tam jdou i ostatní, ale sakra, kdyby se rozhodly jít na medicínu a zrovna jedné z nich se dělá špatně z krve a táhne ji to například k cukrařině, proč by se měla trápit jenom proto, že tam jdou ostatní? Není to svazující? Proč by si měla dotyčná vybírat jen podle toho, kam jdou její kamarádky? Taky jsem se setkala s tím, že se kamarádky navzájem přesvědčují, aby šly spolu. Tento přístup je z mého pohledu přímo manipulativní a to v tom horším slova smyslu. Řekněte přece své nejlepší kamarádce ne, nepůjdu s tebou na hotelovku (za předpokladu oboru bez maturity) já se učím lépe a baví mě chemie. Co vám asi tak ta nejlepší kamarádka řekne? Pokud je opravdu nejlepší, řekne tak jo, ať se ti daří a napíšem si. V tom horším případě začne přemlouvat, případně se obě rozhádají. Přechod ze základky na střední je vlastně jakousi zkouškou přátelství, nutno podotknout, že v některých případech poměrně tvrdou.

Mě osobně také kamarádky přemlouvaly, abych s nimi šla, shodou okolností, na gymnázium. Já řekla ne. Znamenalo to snad konec našeho přátelství? Nikoli. Naopak znám holky, které velmi krutě doplatily na to, že se rozhodly jít na školu ve skupině. Rozhádaly se až na krev a dokonce jedna z nich přestoupila (jen kvůli hádkám) na jinou školu.

S tím souvisí další věc: navazování nových kontaktů. Pokud se rozhodnete jít například ve dvou, třech či čtyřech na stejnou školu a na stejný obor, máte mnohem menší chuť seznámit se s ostatními v nové třídě. Naproti tomu pokud se vrhnete na sólo plavání ve žraločím akváriu, poznáte více lidí (velmi pravděpodobně) ale co je nejdůležitější, můžete začít takzvaně odznova. Vaše osobnost již nemusí například trpět zaškatulkováním bývalé třídy, můžete začít dělat věci, kvůli kterým by si z vás v bývalé třídě dělali legraci, nebo kvůli kterým by si vás dobírali, ať už se jedná o cokoliv. Pokud to mám znovu vztahovat na sebe, já šla úplně sama, poměrně daleko (cesta vlakem okolo 2 - 3 hodin) na internát. V bývalé základní škole jsem byla šedá myška, dobře se učící, téměř šprt. Na střední škole jsem se poměrně hodně vyloupla, nebrala jsem si servítky ani se spolužáky a dokonce občas ani s učiteli (nikdy jsem se ale nehádala bez pádných argumentů a vždy se vší slušností). Dovolila bych si to, pokud by tam byl někdo, kdo by mě znal ze ZŠ? Nejspíše ne.

Přejděme ale k tomu hlavnímu, o čem chci dnes napsat: jak vybrat školu a obor?
Jednoduchá rada, kterou budou všichni do zblbnutí opakovat zní: vybírej podle toho, co tě baví. Jenže zároveň (většinou rodiče) dodávají: vybírej tak, aby tě to pak uživilo.
Čím se tedy řídit?
Podle mě je hloupost vybírat školu jen podle rozumu (v tom případě by zely gymnázia prázdnotou). Krom toho, i kdyby byli všichni žáci schopni vybrat si obor, který má potenciál (v době, když si ho vybírali) je uživit, než vystudují ty tři nebo čtyři roky, situace na trhu se třeba 10krát změní. Proto, když nastupujete do školy, je to jako sázka do loterie a nikdy nevíte, zda v oboru zůstanete, nebo zda přestoupíte, případně, pokud dostudujete, jestli najdete uplatnění.
Z tohoto důvodu si myslím, že je zcela zbytečné, abyste se řídili pouze tím, co je rozumné. Jistě, občas lze skloubit zálibu s větší šancí - pak je to rozhodně vítězství, nicméně nikdo nemůže nutit talent na matematiku, aby studoval biologii nebo medicínu jenom proto, že je to snad prestižnější, nebo nadějnější. To nejde a stejně by nejspíše ten dotyčný nedostudoval (rozhodně ne medicínu).

Proto říkám: vybírejte podle toho, kam vás to táhne nejvíce. Vždyť pokud se vyučíte, záleží už jen a jen na vás, zda se dokážete prosadit, pokud ne v cizím podniku, dnes není tak složité získat živnostenský list ;). V případě maturity a pokračování ve studiu na vysoké škole, drtivá většina vysokých škol vypisuje přijímací řízení, jejichž nedílnou součástí jsou přijímací zkoušky. Nikdo se vás nikdy nebude ptát, z čeho jste maturovali a jakou střední školu jste studovali. Jim je to tam jedno a nesvazují vás tím, že jdete z jazykové školy například na studium biologie. Pokud zvládnete přijímačky, proč by je to taky mělo zajímat, že? Jejich jedinou starostí je, abyste měli maturitu a abyste složili přijímačky. Potom už je to pouze váš boj a záleží jedině na vás, jaké zbraně a strategii si zvolíte. Další dilema, na které mnoho žáků ZŠ naráží je předsudek toho, že výuční list je něco méně, než maturita. Ve své podstatě vlastně ano, nicméně každá z těchto zkoušek má svá vlastní specifika, která nelze srovnávat. Přece nemůžete srovnávat gymnazistu s perfektní znalostí fyziky a biologie (které jsou mu bez vysokoškolského titulu v podstatě k ničemu) s perfektním vyučeným řezbářem, který své práci rozumí, má ji rád a narozdíl od onoho gymnazisty už nic dalšího dokazovat nemusí. Vždyť i ten řezbář, zedník (opravdu dobrého zedníka, abyste pohledali) nebo automechnik mají své uplatnění na trhu, záleží na tom, jak se prosadí. Možností existuje spousta, stačí si vybrat a pořádně využít.
Učňovské obory bývají prezentovány jako ty podřadné, kam jdou žáci se špatnými známkami a chováním, ale není to vždy pravda. Jistě, faktem je, že díky svému prospěchu je nikde jinde nevezmou, ale jsou tací, které řemeslo prostě baví. Paradoxem je, že inženýr opovrhuje vyučeným, například právě tím řezbářem, nebo truhlářem, ale na návštěvě pak všichni obdivují ten krásný nový nábytek z masivu. Oni neobdivují práci toho inženýra, ale toho mistra, který onen nábytek vyrobil, obdivují toho vyučeného řemeslníka, kterým ale zároveň pohrdají. A to je přátele právě na vás, na letošních deváťácích, abyste situaci změnili, abyste především sobě samým a také svým rodičům dokázali, že výuční list není známka hlouposti, ale známka umu. Možná, že teď zním, jako reklama na tyhle obory, vlastně tak trochu možná jsem, jelikož maturitní obory reklamu nepotřebují, těm stačí, že na konci jejich studia je právě již zmíněná maturita.

Abych vše shrnula:
- školu nevybírejte na základě rozhodnutí vašich rodičů nebo kamarádů, ale podle vlastního úsudku,
- nebojte se říct doma, že i když máte vysvědčení těsně pod vyznamenáním (nebo lepší), táhne vás to k řemeslu a nikoli k maturitě (i když se to vždy nevylučuje),
- nebojte se skočit mezi žraloky, není tak těžké naučit se s nimi plavat ;),
- zapomeňte na celý trh práce, během vašeho studia se situace mnohokrát změní.

Hodně štěstí při výběru přeje
Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama