Hana Whitton - Královna Dagmar

3. října 2014 v 16:20 |  Literatura
Takzvaný historický román

S vaším prominutím se nyní zdržím popisu autorky, protože (jak pochopíte níže) to nemá moc smysl. Pokud jste zrovna Vy nadšeným čtenářem Hany Whitton, dále prosím nečtěte, museli byste mě pak ukamenovat.

V knihkupectví jsem tuto knihu našla mezi knihami o historii a historickými romány. Podle mě veliká a zásadní chyba, která čtenáře, kteří autorku neznají, naprosto dokonale zmate (stejně, jako mě). Já osobně bych tenhle počin raději zařadila do sekce fikce nebo rovnou do té nejčervenější knihovny, jakou znám.

Proč? Kniha byla zavádějicí, historický děj upravený tak, že to bije do očí (pokud jste aspoň trochu znalí české historie) a navíc to bylo až moc sladké... málokdy mě z něčeho bolí zuby, ale tenhle brak to dokázal bezezbytku. Ano, použila jsem slovo brak, protože nic jiného to není. Zápletka mělká, předvídatelná (a nejen proto, že jde o historický román, tedy čtenář přibližně ví, jak to s hlavními protagonisty skončí) a chová se přesně podle šablony:
- zamilovaný příběh,
- láska na první pohled,
- odstrčená milenka, která se chce pomstít (stejně by posloužil kdokoli, kdo by snad chtěl našim úžasným milencům bránit v lásce),
- konflikt mezi milenci,
- rychlé vyřešení konfliktu a šťastný konec.

Neříkám, že například Přemyslovská epopej, kterou poměrně chválím, nemá chybu. Má a ne jednu, univerzitní profesoři se na ni dívají HODNĚ skrz prsty, ale aspoň se to drží historické předlohy. Paní Whitton to ale nedělá, naopak, okázale to v knize ignoruje. Jediná věc, která hraje pro ni je fakt, že na konci knihy vše uvádí na pravou míru a vysvětlije, jak to doopravdy bylo (podle historiků) a na pravou míru uvádí, co je pravda a co lež. Je však ještě jedna věc, kterou si neodpustím vytknout: zkomolení jména šlechtického rodu pocházejícího z Míšně. Hana Whitton je uvádí jako WetLiny, avšak správně by se měli psát jako WetTinové. Nevím, zda to nebyl záměr, snad snaha poukázat na to, že kniha je smyšlená (což by hrálo jen v autorčin prospěch).

Nedávno jsem prohlásila, že jediné, za co utrácím ráda a čeho nelituji, je moje kočka (kočičí deníček) a knihy. Musím se však přiznat, že této koupě lituji. Nebylo to moc, ale ani málo, což mě vážně žere. No, aspoň bude mít moje máma co číst (je nadšeným konzumentem jakýchkoli braků, hlavně, když to bude dost zamilované).
To, že píšu tuhle recenzi je mi docela líto, už jenom proto, že jde o první ženu-autorku, jejíž knihu rozebírám.

Za krásnou literaturu,
Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama