Září 2014

Vlastimil Vondruška - Přemyslovská epopej III

22. září 2014 v 18:50 Literatura
Král rytíř Přemysl II. Otakar


O autorovi, Vlasimilu Vondruškovi, jsem psala již v článku o prvním dílu knižní ságy. Proto pokládám za zbytečné se opakovat, umístím zde pouze odkaz ma výše uvedený článek: Vlastimil Vondruška - Přemyslovská epopej.

Ve škole se o Přemyslovcích sice docela obšírně učí a řekla bych, že o Přemyslu II. si dozajista pamatujete 2 věci:
1. že to byl jeden z nejmocnějších králů, jací nám kdy vládli,
2. že se pokusil sesadit z trůnu svého otce Václava I.

To je ale žalostně málo. Proto je tato třetí kniha opravdovým pokladem.

Děj:
- Stejně, jako u předchozího dílu, kniha začíná v době, kdy je na českém trůně král Václav, který bojuje s mongolskou hrozbou. Tu se mu podaří zvládnout.
- Svého prvorozeného syna ožení s dědičkou Rakouska, Gertrudou, záhy ale rakouský vévoda umírá.
- Václav je ze smrti svého milovaného syna natolik otřesen, že se přestane zajímat o okolní svět. Jeho menželka Kunhuta nabádá Přemysla, aby otce sesadil a ujal se trůnu. Ten to dlouho odmítá, i když za ním stojí šlechta. Václav jmenuje Přemysla mladším králem, ale to mu nestačí. Nakonec se o převrat pokusí, ale neúspěšně.
- Václav nechává Přemysla zavřít.
- Po pobytu ve vězení se začíná Přemysl učit od Václava umění vládnout.
- Přemysl se ožení s druhou dědičkou babenberského trůnu, s Markétou Babenberskou, ale ta není díky vysokému věku schopna otěhotnět.
- Po několika letech společného manželství je Markéta zapuzena, místo ní si Přemysl bere Kunhutu, uherskou princeznu.

Schválně to zde utnu, protože jinak bych prozradila až příliš. V mém popisu chybí křížové tažení, snaha ovládnout římský trůn a říši, neustálé problémy s Gertrudou, druhé křížové tažení a osobnosti obou Přemyslových manželek. Upřímně, podle toho, jak byla líčena Markéta Babenberská, budete Kunhutu Uherskou nenávidět pro její rozmazlenost. Já osobně jsem měla několikrát chuť vejít do knihy a té holce pořádně vynadat a praštit ji, aby se vzpamatovala :D.

Knihu jsem pořídila za 439 Kč, což není suma, která by měla někoho složit (aspoň podle mě, nedávno jsem v ostravské Karolíně utratila za knihy mnohem víc, ale o tom někdy příště ;)). Získala jsem ji asi v polovině srpna, ale umínila jsem si, že četbu odložím až na zářijovou dovolenou v Chorvatsku (která se mimořádně vydařila, co se počasí i atmosféry týče). S velkou, ale opravdu obří dávkou sebezapření jsem to čekání vydržela :D. V knihovničce už se na mě směje poslední díl Přemyslovské epopeje s podtitulkem "Král básník Václav II." Moc se mi do toho čtení, přiznám se, nechce. Ne snad proto, že by mě to již omrzelo, ale spíše proto, že královský rod spěje ke svému hořkému konci. Jak hezky se čte o úspěších jak vojenských, tak politických nebo rodinných, ale jak hrozně pomalu se táhne pachuť porážky a zmaru. Myslím, že není třeba připomínat, že král Václav II. byl tak trochu vyšinutý, díky mládí stráveném ve sklepení hradu a jeho syn, Václav III. se vlastně ani nestihnul ujmout vlády...

Co bych knize vytkla? Moc toho není. Jediné, co mě opravdu vytáčelo, bylo tlachání o tom, jak to kde vypadá, ale na druhou stranu si pozorněji čtoucí člověk dokáže udělat nějakou představu. Mě osobně to vadilo, protože místo toho, aby autor vysvětloval taktiku, kterou hodlal panovník použít ke zničení nepřítele, bylo na dvě stránky popsané budoucí bitevní pole.

Co dodat?
Snad jen to, že komu se zalíbil první i druhý díl, neváhejte, ten třetí také stojí za to.

Než se polekáte tloušťky titulu, vzpomeňte, že četba je nejrychlejším obohacením slovní zásoby ;).
Prakticky - nepraktická

Equus Kinsky

9. září 2014 v 15:00 Česká plemena
České zlato aneb Na barvě záleží


Koně Kinští vznikli v chovu šlechtického rodu Kinských (překvapivě).
Vznik plemene je poměrně bizardní: Oktavián Kinský byl vášnivým chovatelem koní, hlavně anglických plnokrevníků. Když se ale vydal do Vídně, aby do plemenné knihy anglického plnokrevníka zapsal svou žlutou klisnu Themby II, byl odmítnut. Moc si z toho nedělal a založil chov chlumeckých žluťáků a plaváků. Za zakladatele tohoto chovu je považován hřebec Caesar. Plemenná kniha je vedena od roku 1836.
Z těchto koní vzešlo několik vítězů Velké Pardubické (ta se běhá od roku 1874):
- Magyarád v roce 1897 a 1900,
- Sláva; 1899,
- Pohanka; 1931,
- Norma; 1937,
- Nestor; 1966
a mnoho umístěných.

Za zmínku stojí ještě jeden muž z rodu Kinských a to Karel Kinský, pocházející z heřmanova Městce. Jako první cizinec a první Čech dokázal se svou klisnou Zoedone vyhrát Velkou liverpoolskou. Při druhém pokusu o výhru v tomto dostihu byla, přes veškerou péči a dohled, klisna otrávena.

Po válce, podobně, jako u mnoha dalších plemen, přišlo temné období. Koně, kteří byli mimo kladrubský hřebčín se rozprodávali, nebo křížili s chadnokrevníky, aby mohli být vužiti v zemědělství.

Počátkem 90. let je rodině Kinských navrácen rodinný majetek, nicméně o chov koní už neprojevují zájem. Tehdy se objevují manželé Půlpánovi, kteří do (pro ně) riskantního podniku jdou. V několika následujících letech se šíří pověst o těchto koních, u nás i v zahraničí. Cizí autoři často označují koně Kinské jako české plemeno, přesto, že k tomuto zootechnickému termínu vedla ještě dlouhá cesta.

Kůň Kinský v mírách:
Kohoutková výška: klisny 159 - 166 cm; hřebci 162 - 168 cm
Obvod holeně: klisny: 19,5 - 21,5 cm; hřebci 20,5 - 22 cm

Covným cílem je ušlechtilý teplokrevník, vhodný především do terénu, převažující zbarvení by mělo být izabela nebo plavák. Chovají se sice i ryzáci a hnědáci, ti ale ke svému jménu nedostávají přídomek Kinský/á, kdežto právě žluťáci, plaváci a izabely ano, jako například klisna Nutela Kinská.
A tak jsme přešli z našeho plnokrevného koně k teplokrevníkovi...

Prakticky - nepraktická

Český sportovní pony

8. září 2014 v 15:00 Česká plemena
Velký kůň v malém balení


Český sportovní pony se u nás chová asi jen 10 let, ale i přesto se dokáže vyrovnat všem ostatním plemenům, které mají mnohem bohatší historii. V rodokmenech poníků najdeme shetlandské pony, vešské pony, huculy, fjordské koně, v menší míře pak anglický plnokrevník, arab nebo český teplokrevník (vybíráni byli a jsou jen ti menší jedinci a pouze tak, aby nesmazali vlastnosti poníků).

Novinkou v chovu je zavedení sekce "malý kůň". Ta je určena kohoutkovou výškou 148 - 159 cm. Koně této vzrůstové kategorie by měli usnadňovat přechod dětí z poníků na velké koně, stejně je tomu už mnoho let v zahraničí. Nic ale nebrání tomu, aby si malého koně pořídili nadšenci, kteří si ale na velké koně netroufnou.

Český sportovní pony se může stát jak úžasným rodinným koněm (rozpětí jeho kohoutkové výšky, od 111 do 148 cm, je přístupné malým dětem i dospělým), tak úspěšným sportovcem ve všech možných sportovních odvětvích, od drezury, přes voltiž až k dostihům.

Prakticky - nepraktická

Moravský teplokrevník

6. září 2014 v 15:00 Česká plemena
Mnohostranný kůň pro všechny

Stránky Svazu chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Fotogalerii naleznete v sekci MÉDIA.

Přes svou bohatou historii bylo plemeno uznáno jako samostatné až v roce 2004.
Na začátku chovu, který je skoro 200 let starý, můžeme naléz jména, jako Furioso, Przedswit, North Star, Star of Hannover a Nonius. Narozdíl od českého teplokrevníka má ten moravský upevněný typ, přestože do roku 2004 mohl být zapsán jedině v plemenné knize českého teplokrevníka.

Více není třeba psát, protože Česká televize natočila o moravských teplokrevnících krátký dokument, kde je vše od historie, po dnešek.
Video naleznete ZDE.

Prakticky - nepraktická

Na kočku jedině se Smetanou

5. září 2014 v 18:47 Kočičí deníček
Ahoj!

Kamal (zvaný dokonalý) dokonale a systematicky ničí naši pohovku a to i přes mou obrovskou snahu tomu zabránit jak pořízením škrabadel, tak neustálým hraním si s ním. Nic naplat, budeme to muset nějak přežít... :D

Dnes byl opět jeho aristokratický zadek podroben veterinárnímu zákroku v podobě přeočkování. Znovu řval, jako když ho na nože berou. Utěšit ho mohu pouze tím, že další podobné týrání ho čeká zase až za rok. Nyní leží, psychicky znaven, odpočívá a nabírá síly na večerní řádění.


Ale konečně k věci. V nadpisu píši: "Na kočku jedině se Smetanou". Nebojte, nemyslím smetanu v kelímku, ten mléčný výrobek, ale skladatele Smetanu a to z velmi dobrého důvodu...
Máte hyperaktivní kočku a nevíte, jak ji uklidnit?
Chcete si na chvíli odpočinout, ale Vaše kočka Vás nechce nechat být?
Potřebujete udělat svou práci v klidu?

Mám řešení! Pusťte si dílo Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka nebo jakéhokoli mistra vážné hudby.
Stalo se jednoho krásného dne, že kocour jen tak polehával, vypadal klidně. Chystala jsem se tohoto jeho stavu mysli využít a začala jsem s nějakou kresbou (tuším, že to byl jeden z obrázků, které jsou k vidění v článku Koně, část druhá). Jenže v tu chvíli, kdy jsem do ruky uchopila tužku a jala se tvorby nákresu, kočka, jakoby nějakým zvláštním radarem zaregistrovala, že se chystám něco dělat (něco jiného než obdivovat dokonalost jeho spánku), jako by do Kamiho střelilo 220 a začal lozit snad všude, kde se dalo (i mě po hlavě). "Co teď?" Říkala jsem si. Naštěstí, vždy, když se chytím nějakého díla, pustím si k tomu hudbu. Dle nálady. Tehdy mě napadlo, co takhle nějaká klasika? A zázrak byl na světě. Stačilo necelých 5 minut Smetanovy Vltavy a kočka zase podřimovala, případně jen tak klidně někde seděla, procházela se, či poslouchala krásnou melodii skladby. :)


Aby mu nebylo líto, vzali jsme ho tehdy ještě odpoledne ven.

Když si vzpomenu, jak v ordinaci vyváděl kvůli jedné malé jehly... kamaráde, ty ještě ani netušíš, že tě chci nechat vykastrovat. :D

S pozdravem,
Prakticky - nepraktická

Český teplokrevník

5. září 2014 v 15:00 Česká plemena
Všestranné plemeno pro každého


Na fotce kůň Figo, český teplokrevník s podílem hannoverské krve pocházející ze stáje Cáb, vozatajské závody Dolní Lomná 2014. Fotografie pořízena mou maličkostí.

"Až do začátku 19. století se v Čechách uplatňovala v chovu teplokrevných koní španělská a neapolská plemena; teprve později se objevili angličtí plnokrevníci." (Koně, Helena Kholová; Jan Hošek, str. 170)
Do chovu byli přidáni také koně
- anglonormandští,
- hannoverští,
- oldenburští,
- východofríští,
a další teplokrevná plemena. V různé míře se křížili a překřižovali, až z této směsi vznikl dnešní český teplokrevník.

Kohoutková výška: 170 - 175 cm.
Obvod hrudi: asi 200 cm.
Obvod holeně: 22 - 23 cm.
Hmotnost: přesahuje i 600 kg.
"Dost těžká hlava je úhledná, krk mohutný a svalnatý, vysoko nesený, kohoutek málo výrazný, hřbet široký a dosti dlouhý stejně jako záď. Mohutné nohy mají výrazné klouby, krátkou spěnku a kopyta někdy příliš plochá s nepříliš tvrdou rohovinou. Přední nohy někdy bývají svázané. Hříva a ohon jsou dosti husté, zaplétají se." (Koně, Helena Kholová; Jan Hošek, str. 170)

V chovu českého teplokrevníka se uchytily, stejně, jako u Starokladrubského koně, hřebčí linie. Jsou to původem oldenburské linie po hřebcích 496 Bystrý, 544 Genius, 209 Rexus a 606 Essex (představuje nejmohutnější typ plemene). V období druhé světové války se k oldenburskému vlivu přidali ještě hannoverští koně. Jmenovitě hřebci Dolling, Schwall, Alarm a Almhirt. "Nelze opomenout ani stádo tzv. kořistních koní, kteří byli převážně původu hannoverského, trakénského a východopruského, a stádo 240 hannoverských, meklenburských a především trakénských a východopruských klisen tvořících jádro chovného stáda hřebčína Albertovec." (Jezdectví, červen 2011, doc. Ing. Iva Jiskrová, PhD., str. 72 - 73).

Ve druhé polovině 60. let se chovatelé pokusili o typovou přestavbu plemene z důvodu požadavku po více sportovním koni. Reakce na poptávku ale nebyla dostatečně pružná a tento problém přetrvával až do posledních let 20. století.
Plemenná kniha dnes umožňuje přikřížení anglickým plnokrevníkem, nebo širokou škálou zahraničních sportovních plemen pro zvýšení výkonnosti a korekci vlastností. Cílem je vyrovnat se mezinárodní konkurenci sportovních koní. Z tohoto důvodu je český teplokrevník zatím typově nevyrovnaný.

To mu však nebrání v tom, aby byl všestranně využitelný. Čeští teplokrevníci se neztratí v parkurech, na drezurním obdelníku, v terénu a ani v zápřeži (vis úvodní foto). Může se stát výborným rekreačním koněm, stejně, jako vrcholovým sportovcem. Příkladem může být Arcon, který exceluje v drezuře, nebo plemenný hřebec Puerto Rico Fitmin, který figuroval na čtvrtém místě v žebříčku 10 nejúspěšnějších skokových koní v roce 2010!

Další fotografie českého teplokrevníka najdete na stránkách zemského hřebčince Písek státní podnik a na stránkách časopisu Jezdectví, informace o plemenné knize a rodokmenech, které jsou zde online + další, naleznete na stránkách Svazu chovatelů českého teplokrevníka.

Prakticky - nepraktická

Dostihy - cvalové dostihy

3. září 2014 v 15:00 Sport, aneb v hlavní roli kůň
Život zasvěcený rychlosti

Fotografie dostihových koní naleznete dle jména na stránkách fotografa Tomáše Holcbechera.

O tom, kde vlastně dostihy vznikly se ani nemusíme bavit. Vznikly totiž v Anglii. Pro chov anglického plnokrevníka jsou rovinové dostihy velmi důležité, protože se jedná o jejich test, jako pro teplokrevníky skoky ve volnosti a pod sedlem a podobně.
Zde se ale testuje maximální rychlost ve cvalu.
Pro srovnání:
v parkuru je průměrná rychlost koně 350 metrů za minutu (dále jen m/min);
v překážkovém dostihu je to asi 850 m/min
v rovinovém dostihu 1000 m/min!
Rekordní rychlost, která kdy byla v dostihu naměřena je 72 km/h.

Rovinové dostihy se dělí na dvě skupiny:
1. pro koně stejně staré;
2. pro koně rozdílného věku.

Další dělení je podle distancí, tedy délky trati:
a) 1000 - 1300 m pro sprintery;
b) do 1800 m pro mílaře
c) do 2100 m pro středotraťaře (koně na středně dlouhé tratě);
d) do 2600 m pro vytrvalce;
e) nad 2600 m pro supervytrvalce.

Dostihy, bez rozdílu pro stejně staré nebo rozdílně staré koně, se u nás ještě dělí (aby toho nebylo málo) podle výkonnostních tříd koní do pěti kategorií:
I. = elita,
II. = nadprůměr,
III. = průměr,
IV. a V. slabší nebo pozdější koně.

Dostihy koní stejného věku
Porovnávají výkonnost koní z jednoho ročníku a to od 2 let stáří. Dělí se na klasické dostihy, ostatní dostihy a handicapy. Klasické dostihy (pro 3leté koně) se snaží zajistit závodníkům maximum stejných podmínek (klisny mají váhovou úlevu v podobě 1,5 kg). K těmto dostihům patří:
- Jarní cena klisen - 1600 m, pro 3leté klisny;
- Velká jarní cena - 1600 m, pro 3leté koně;
- Derby - 2400 m, pro 3leté koně;
- Podzimní cena klisen - 2400 m, pro 3leté klisny;
- Saint Leger - 2800 m, pro 3leté koně.
Vítěz Velké jarní ceny, Derby a St. Legeru se stává nositelem trojkorunky, podobně jako v Americe, ale u nás není tento "titul" tolik známý a ceněný.

Handicapy jsou dostihy, ve kterých nesou koně hmotnostní zátěž určenou předchozí výkonností. Tuto zátěž určuje handicaper, který na konci sezóny vypracuje generální handicap, který vyjadřuje předchozí výkonnost koní ve váhách, které by měli nést v dostihu, ve kterém by doběhli všichni současně (jde samozřejmě o váhu jezdce).

Oproti rovinovým dostihům, které jsou selekcí pro chov, plní překážkové dostihy pouze sportovní a zábavnou funkci. Paradoxem je, že koně startující v překážkovém dostihu vyhrávají mnohem větší finanční odměny, než koně rovinoví.

Malou třešničkou na dortu jsou dostihy poníků, které se pořádají buď jako zábava pro děti, nebo jako profesionální sport na dostihových závodištích, distance těchto dostihů jsou přizpůsobeny rozměrům závodníků. Zejména v Arabských zemích se také můžeme setkat s dostihy arabských plnokrevníků. Nejsou ale tak efektivní, jako dostihy plnokrevníků anglických a to zejména proto, že arabové už v cílové rovince nedokážou tzv. finišovat. V USA se konají také dostihy American Paint Horse a dalších plemen.

Docela se setkávám s názorem, že dostihový sport je týrání zvířat a zlo. Lidé, kteří toto prohlašují zjevně nic nevědí o etologii koní, o jejich historii a fyziologii. Rovinové dostihy jsou sportem, který koním vadí asi ze všech nejméně. Proč? Protože nemusejí dělat nic jiného, než běžet rovně (potažmo do zatáčky). Vzhledem k tomu, že kůň je býložravec a tedy v přirozeném prostředí, ze kterého vzešel, je kořistí, je pro něj přirozené běhat. Mnohem přirozenější, než skákat neskutečně vysoké překážky, kdy klouby dostávají opravdu zabrat (neříkám, že dostih je pro koně odpočinkovým relaxem). Když se podíváte na nějaký záznam z dostihů, nebo je osobně navštívíte, u drtivé většiny koní vidíte snahu předběhnout toho před nimi. Ano, koně, stejně, jako jiná zvířata, jsou soutěživí a plně si uvědomují, kdy vyhráli a kdy ne. Dokonce by se dalo říct, že je to baví. Jen je škoda, že za svou snahu a výkon nebývají (aspoň ne u nás) náležitě odměňováni.
A nakonec jedna perlička: záznam z kamery GoPro, umístěné na přilbě žokeje ZDE.

Prakticky - nepraktická