Ta nejzlejší majitelka, totiž neposlušný sluha

18. srpna 2014 v 17:15 |  Kočičí deníček
Vážení přátelé a milovníci koček,
dnes, 18. 8. 2014, jsme jeli s koťátkem k veterináři na očkování. Předtím je ale nutno poupravit jednu věc. "Kami" je totiž ve skutečnosti Kami. Je to kluk! Z indického jména Kamala jsem se proto rozhodla pro maličkou, nepatrnou úpravu do klučičí formy a vybrala jsem arabské jméno Kamal (= dokonalost). Takže přezdívka Kami je stále aktuální (někteří nejmenovaní členové rodiny, mamka a sestra, to zkomolili na Kamil, což je opravdu otřesné...).

Nic to nicméně nemění na faktu, že mám zřejmě tu nejuřvanější, nejhravější a neneposednější kočku, jakou jsem si mohla přát. Je pravda, že už když jsem si kotě vybírala, bylo mi řečeno, že zrovna to moje je ze všech nejodvážnější (také jsem se pak nedávno dozvěděla, že všechna ostatní koťata byly kočičky :D).
Zpět k událostem dnešního dne. Začalo to už cestou autobusem. Po ujetí cca 5 metrů se začal Kami ozývat, že se mu cesta nelíbí a zřejmě chtěl, abych okamžitě vystoupila. Neposlechla jsem a tak se začal svého přání dovolávat hlasitěji. A pak ještě hlasitěji. Lidé v autobuse se ohlíželi, většinou se jen usmáli, podívali se na to ustrašené klubko chlupů blíže a s pochopením snášeli jeho řev, rovnající se rozzuřenému lvovi. Těch zhruba 20 minut bylo opravdu nekonečných a snad nikdy nebyla cesta do Třince tak dlouhá.
K veterinární ordinaci nám to od zastávky trvalo jen chvilku a měli jsme štěstí, nemuseli jsme ani čekat. Hned jsem vytáhla kočičáka z přepravky, položila na stůl a tam už si ho přebral pan doktor. Musím uznat, že i mě se udělalo nevolno, když jsem viděla jehlu. Ne, že by mi to nějak vadilo, osobně nemám s jehlami žádný problém, ale tahle se mi zdála pro moje koťátko nějaká veliká... Soucítila jsem s Kamim, ale nedá se nic dělat, je to nutné. To bylo pláče! Jako by tam kocoura někdo vraždil (a to ještě netuší, že ho čeká kastrace, i když na to má ještě čas). No, během zhruba 5ti minut jsme vyšli ven. Ještě jsme se stavili do petshopu pro kočkolit, nějaký ten pamlsek, jako bolestné, a když už jsem tam byla, neodolala jsem a koupila další hračku :D.

Jako fotografický doprovod textu jsem pro dnešek vybrala pouze dva exempláře.
Zde je vidět i malá kuliška na šňůře, která je připevněná k odpočívadlu/škrábadlu, o kterém už jsem psala. Uvnitř je nasypáno cosi, co štěrká, když se kulička hýbe. Kdybyste viděli, co je ta kočka, pardon, ten kocour schopný udělat, aby ji chytil...

Možná, že nám z něj vyroste i rybář, i když, zrovna na takovýhle kousek bych si zrovna netroufla, asi by nebylo úplně jasné, kdo koho bude lovit. Ale zdá se, že jsme našli oblíbená kanál TV. :)

Co se dalších mých plánů týče, chci nechat kocoura očipovat. Je to sice další investice a není to zrovna nejlevnější, zároveň to není nic, co by mě mělo zruinovat, krom toho, kdyby se náhodou stalo, že by se mi ztratil, je mnohem větší pravděpodobnost, že se mi vrátí. Mimo jiné, v mnoha městech je čip u zvířat povinný a jelikož to vypadá, že se do města budu na zhruba 5 let stěhovat, je to nezbytnost.

Co vy a Vaše kočičky? Jak snášejí očkování a jaké kousky vyvádějí?
Kočkám zdar,
Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama