Lekce v létání a lezení

30. srpna 2014 v 15:12 |  Kočičí deníček
Ahoj všichni,
nedávno jsem si na zahradě opatřila větvičky ovocných stromů a udělala jsem našim potkanům z klecí pralesy, aby si obrušovali zuby. Pár klacíků mi zbylo a chtěla jsem je tedy uklidit (pro další použití, až nadělají piliny z těch, co tam teď mají), jenže mi jednu z nich zabavil kocour. Málem jsem nevěřila, jak strašně moc si s tou holou větvičkou chce hrát! Lítal za ní jako šílenec, točil se dokola, až nedokázal jít rovně a skákal, jako divý...

Rozhodla jsem se toho využít a nafotit pár hezkých snímků, nebo se o to alespoň pokusit. :) O pomoc jsem požádala sestru, ta si vzala výše zmíněný klacík a lákala kotě. Já měla v rukou foťák. A jak to dopadlo? Udělala jsem 200 fotek, z toho asi 10 použitelných a z těch použitelných je 5 ostrých. To znamená, že více jak 90% pořízených fotografií bylo naprosto k ničemu, ale já se zlepším, slibuji ;). Když se kocour unavil tak, že funěl s otevřenou tlamičkou, nechaly jsme ho být, měl k dispozici vodu, aby se trochu napil, čehož využil hned, jakmile popadnul dech. V plánu bylo nechat ho tak půl hodiny až hodinu v klidu, ale jen, co se vydýchal, chtěl si opět hrát. :D

Dokud bylo hezké počasí, vzaly jsme kocourka i ven, aby si poběhal po posečené trávě, zalozil po stromech a poskákal po zídkách.
Ponaučení z dnešního dne: ať už kočce koupíte jakoukoli hračku, vyluzující jakýkoli zvuk a jakkoli vypadající, stejně vždy poběží nejvíce za tím nejobyčejnějším, jako je tráva, větvička, nebo list ze sloní nohy, popřípadě z bambusu. Pokud jde o focení, nastavte si svůj foťák vždy do režimu sport, jinak ostrý snímek běžící/lětící kočky nepořídíte (pokud nebudete mít fůru štěstí a opravdu pozoruhodný postřeh. :)

A nyní k těm zmíněným fotografiím:
Po dlouhém běhání bylo třeba si odpočinout.

Ani režim sport občas není vše...





Ano, vím, zlatý řez je úplně v háji, ale časem se snad naučím stisknout spoušť dostatečně dopředu, tak, abych dosáhla pořádné fotky.

Jinak, od minula se mu podařilo chytit další 3 mouchy a jednoho komára. Na potkany neútočí, jen se po nich občas podívá, když udělají znenadání nějaký hlasitý zvuk, na Sašku se občas přijde i podívat, ke starším dámám ho nepouštím, mají z koček strach.
Taky kamarád poznal, co to znamená být pořádně vykoupán. Z venku se totiž vrátil tak trošku jako prasátko a nemohla jsem ho tedy nechat chodit po domě. Vzala jsem ho do koupelny (šamponem jsem ho mýt nechtěla, šlo o znečištění prachem a posekanou trávou), položila do prostorné vanny (už toto se mu nelíbilo, věděl, že ho budu koupat) a zamáčkla špunt. Pak jsem začala pomaloučku napouštět vlažnou vodu (pozor, nesmí být ani studená, ale ani moc teplá). Koucour začal řvát, jako kdybych ho vraždila a to byl pořád ještě suchý. Se zděšením a roztaženými (všemi) drápky sledoval, jak se k němu blíží vodní hladina. Abych to zbytečně neprotahovala a nevypustila moc vody, popostrčila jsem ho a začala umývat. Před tím jsem si myslela, že hůř už řvát nemůže (opravdu se to mňoukáním nedalo nazvat), ale překvapil mne. Po proceduře, rovné středověkému mučení, jsem Kamiho pořádně usušila a konečně měl pokoj.

Jinak, kdybyste někdo čistě náhodou chtěli, odkažte mě na Vaše fotky kočiček (nebo i jiných zvířátek), popřípedě mi je můžete poslat na můj "blog e-mail" prakticky-neprakticky.blog@e-mail.cz.
Těším se na Vaše fotky,
Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Đenn&Koníci Đenn&Koníci | Web | 30. srpna 2014 v 16:34 | Reagovat

Hezké :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama