Starokladrubský kůň I

14. července 2014 v 20:38 |  Česká plemena
Starokladrubský kůň, bílá varianta

K tomuto článku jsem si vzala pomocníka nejpovolanějšího a to časopis Jezdectví ze svého osobního archivu (od roku 2007), přesněji červencové číslo z roku 2009, článek Věry Markové Kladruby slaví 430 let. Mimo to si na pomoc beru knižní encyklopedii Koně autorů Heleny Kholové a Jana Hoška, vydanou v roce 2005 (čtvrté vydání) a také svou ročníkovou práci Habsburkové trochu jinak aneb bez koní to nejde, vypracovanou pod vedením Mgr. Venduly Mlčochové v roce 2013.

Fotografie zde nebudu dávat, protože bych je musela kopírovat od jiných, proto odkazuji na web Christiane Slawik. Stránky jsou v angličtině a v němčině, ale myslím, že se zorientuje i jazykový antitalent ;). Další odkaz je přímo na stránky Národního hřebčína Kladruby, kde najdete jak fotografie, tak i pár (i když starších) videí a to přímo od zdroje.

Historie chovu
Kořeny plemene Starokladrubský kůň (tehdy Equus Bohemica) sahají až do doby panování Rudolfa II., známého to podivína, zběratele umění, ale také znalci a milovníkovi koní. V Kladrubech tehdy existovala obora s chovem koní, který 24. dubna 1579 císař povýšil na císařský dvorní hřebčín s cílem chovat galakarossiery (z italského carossa = velký, bohatě zdobený ceremoniální kočár). V módě byli koně s klabonosým profilem hlavy, vysokou akcí předních končetin, labutím krkem a mohutným, majestátním vzhledem. Na barvě tolik nezáleželo, prostě a jednoduše, čím zajímavější, tím lepší. Objevovali se tak hnědáci, ryzáci, izabely, plaváci i strakáči. Rozdělení na černé a bílé přišlo až později. Bílí koně byli určeni císaři, černí církevním hodnostářům.
Do Čech byli pro potřeby dvorního hřebčína dováženi koně španělského i italského původu a čeští kladrubáci zasáhli do vývoje plemene Lipicán, přesněji hřebci Maestoso a Favory.
Kladruby těžce postihla tzv. sedmiletá válka, kdy mnoho koní odvedli pruští vojáci do stájí Fridricha II. Další ránou byl požár, který nenávratně zničil plemenářské záznamy. Císařovna Marie Terezie se ke všemu rozhodla hřebčín neobnovovat a zbytek prostor pronajala. Několik okolností, mezi nimiž bylo naléhání jejího syna Josefa II., donutily panovnici změnit rozhodnutí. Prostory byly tedy znovu vybudovány a zrekonstruovány v barokním stylu.

Přibližně v tomto období se narodil první významný hřebec Pepoli, který byl otcem Imperatore (1775), v roce 1787 přišel na svět bělouš General. Roku 1797 se narodil hřebec (opět bílý) Generalissimus, o tři roky později, tedy roku 1800, vraník Sacramoso. K zakladatelům původních hřebčích linií patří také již výše zmínění hřebci Maestoso (1773) a Favory (1779).

Následující dvě století byli Kladrubští koně utlačováni příchodem lehčích koní, kteří začali být moderní. Chov v Kladrubech zachránil jen císařský výnos, podle kterého se v císařském dvorním hřebčíně usilovalo o co nejčistší chov galakarossierů starého typu. Proto až do 1. světové války muselo být ve Vídni ustájeno 18 bílých a 18 černých hřebců.
Konec války znamenal konec poklidného života v Kladrubech (hlavně pro koně). Stali se nenáviděným symbolem Habsburské monarchie. Tento pohled naštěstí změnil Tomáš Garygue Masaryk, který obnovil funkci spřežení bílých starokladrubských koní ve státních službách. Další (a snad poslední) ránou pro hřebšín byla druhá světová válka.

Dnes je Starokladrubský kůň (černá i bílá varianta) Národní kulturní památkou (a je jedinou živou položkou v seznamu).

Starokladrubský kůň v mírách:
Kohoutková výška: 175 - 180 cm.
Obvod hrudi: asi 205 cm.
Obvod holeně: 22 - 23 cm.
Hmotnost: 700 kg (i více).

Využití:
Jedním slovem všestranné. Starokladrubský kůň je skvělý v zápřahu (dosahují výkonnosti T, pro toto odvětví byli také šlechceni již 434 let), neudělá ostudu ani jako rekreační, rodinný kůň na volný čas. Mnozí jsou nadaní pro španělskou jezdeckou školu a drezuru.

Několik kladrubských koní také pracuje ve službách jejího veličenstva, tedy ve Velké Británii, či Anglii, chcete-li. Určitě jste zaregistrovali, že ČR chtěla, jako svatební dar, poslat za moře jednoho z hřebců, ten ale nikdy neodjel a zůstal tak "pouze" symbolickým darem. Šestispřeží vraníků se ukázalo při příležitosti pohřbu Václava Havla. Jak je vidno, český klenot přežívá v lesku a slávě dodnes, i když s hřebčínem samotným to jde pomalu, ale jistě dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama