Nové zážitky

29. června 2014 v 10:53 |  Kočičí deníček
Dnes, 29. 6. 2014, vychází již čtvrtý díl kočičího deníčku.

Kami roste jako z vody. Ještě nedávno se mi pohodlně vešla do dlaně. Dnes už je to veliké koťátko, které si moc rádo hraje a nejoblíbenější hračkou se stala vábnička s barevným peřím. Sice už chytá i myšku na udičce, ale favorit je holt favorit Smějící se. Musím jí také vystřihnout obrovskou pochvalu, protože jsem po ní zatím nemusela uklízet žádný nepořádek, takže kočičko, šikovná holka!

Došlo i na seznámení se psem. Sendy je naučená, že naši starší kočičku, Micku, prohánět nesmí, ovšem tento zákaz se zatím nevstahoval na žádné jiné zvíře (dokonce i když paseme venku myšáka, leží u jeho klece a hlídá, kdyby chtěl náhodou utéct). Byl to boj. Sice nechtěla koťátku nic udělat, spíše se snažila popostrčit ji nosem, aby běžela a aby ji mohla naše labradoří uličnice pronásledovat, ale i tak měla kočička strach a syčela, prskala a sekala po psovi drápkem. Za pomocí pamlsků se podařilo psa odlákat na uctivou vzdálenost od kočky, která se tak mohla uklidnit a přebrat si, co se vlastně stalo. Nebojte, žádné následky to na Kami nezanechalo, hned, jakmile se psí čumák o něco vzdálil, pohodlně se usadila u mě v klíně a dřímala. Když jsem ji pak přinesla zpět do domu (po našich schodech by se tam nedostala - jsou děrované) uložila se v pelíšku a spala.


Také jsem s Kami seznámila i Sašku. Ten se ale o kočku vůbec nezajímal, jen chodil po podlaze a hledal, jestli někde nenajde něco dobrého. Kotě nevědělo, co si má o tom divném, velikém (je ještě stále větší, respektive delší, než kočka) zvířeti s holým ocasem má myslet... Čuchli k sobě, ale kočka hned potom odešla. Zdá se, že infarkt našeho potkana mine Usmívající se.

Dalé je velice zajímavé, že Kami vůbec nechce jít ven. Mnohdy necháváme otevřené dveře na balkon, ale ona jen vyhlédne ven od práhu, občas obejde nějaké ty boty a pak honem utíká domů k pelíšku, ocas zvednutý, srst zježená. Ale je vidět, že pelíšek se jí líbí. Aby také ne, je to výsledek práce zlatých českých ručiček, měkoučký a potažený plyšovým potahem. I mě by se taková postel líbila...
Kami taky zjistila, že další pelíšek má zavěšený na radiátoru a že odtamtud se lehce dostane na široký okenní parapet.


Samozřejmě, poté, co se nabažila výhledu, si šla hrát


Těším se u dalšího dílu deníčku
Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama