John Ronald Reuel Tolkien - Pán prstenů

26. června 2014 v 11:28 |  Literatura
Společenstvo prstenu


John Ronald Reuel Tolkien (vis Hobit)
- Knihu, respektive knihy Pán prstenů psal 17 let a původně mělo jít o jednu jedinou knihu. Tolkien nesouhlasil ani s jednotlivými názvy tří částí - ty si prosadil vydavatel. Nejvíce byl proti názvu třetí části Návrat krále, prozrazuje totiž příliš z děje (podle mě má pravdu, už podle titulku knihy víte, o co půjde).
- Součástí textu je množství písniček a básniček doplňujících děj (počítala jsem je a je jich tady 44)

Děj
- Začínáme v Kraji, kde se připravuje oslava narozenin Bilba Pytlíka.
- Během oslavy Bilbo provede malý žertík a pomocí svého kouzelného prstenu zmizí (chce odejít na další dobrodružnou cestu, minimálně za elfy do Roklinky), vracet už se nehodlá.
- Frodo Pytlík, jeho synovec, po něm zdědí noru (dům) a také kouzelný prsten (díky čarodději Gandalfovi, který na oslavu rovněž přijel).
- Časem se zjišťuje, že prsten není jen tak nějaký, ale že jde o jeden prsten (Frodovi už je 50 let). Jeho rozhovor s Gandalfem vyslechne Sam. Krajem se začali potulovat zvláštní cizinci v černých pláštích a vyptávají se na pana Pytlíka.
- Frodo a Sam se vydávají za řeku Brandyvínu, aby se tam setkali se Smíškem a Pipinem. Po cestě naráží na cizince, křižující Krajem.
- Frodo Bilbovu noru před odchodem prodal příbuzným a aby zamaskoval svůj odchod z Kraje, koupil dům za Brandyvínou.
- Smíšek i Pipin se přidávají na cestu s Frodem. Potkají elfy, cestující k Šedým přístavům, farmář Červíček je schová u sebe na statku a přiveze je k úvozu.
- Hobiti se dostanou až do vesnice Hůrka, kde se mají v hostinci U skákavého poníka setkat s Gandalfem. Hostinský je ubytuje a dá Frodovi dopis, který mu zapomněl poslat. Dopis psal Gandalf. V hostinci se také setkávají s hraničářem Aragornem. Ten je doprovází na další cestě.
- Černí jezdci jsou jim v patách a na vrchu Větrov je dostihnou. Frodo je zraněn a musí se co nejrychleji dostat do Roklinky, aby ho mohli elfové vyléčit. Cestou skupinka potká elfa Glorfindela, který vezme Froda do Roklinky na svém koni jménem Asfaloth.
- V Roklince se koná rada, co bude dál s prstenem. Vznikne tam Společenstvo o devíti členech, kterými jsou Frodo, Sam, Pipin a Smíšek - čtyři hobiti, Aragorn a Boromir - dva lidé, elf Legolas, trpaslík Gimli a čaroděj Gandalf. V Roklince je také odhalena zrada Sarumana, bílého čaroděje.
- Společenstvo se vydává na cestu, snaží se co nejvíce se vyhýbat nepřátelským špehům a možným nebezpečím. Putují přes zemi zvanou Eregion, nebo Cesmínie a pak zjišťují, že dále mají jen dvě možnosti: pokusit se projít přes horský průsmyk, nebo vejít pod hory, do Morie. Postupně se zkusí obě možnosti, protože přechod přes průsmyk se nepodaří - hora jim to nedovolí.
- V dolech Morie svede Společenstvo bitvu se skřety a na můstku vedoucím ven z Morie spadne Gandalf, po boji s balrogem, do propasti.
- Smutkem zničení ostatní se uchylují, pod vedením Aragorna, do království elfů, do Lothlórienu. Tam si odpočinou.
- Gimli málem nechá oči na paní Galadriel a Frodo se podívá do jejího zrcadla, které ukazuje minulost, přítomnost i budoucnost. Nabídne Galadriel Jeden prsten, ona ale velkému lákadlu odolá. Zjišťujeme také, že jeden ze tří prstenů moci, které Sauron nedostal pod svou moc a nebyly ztraceny, spočívá právě zde, na ruce Galadriel.
- Na loďkách pokračují dál k Velké řece a po ní směrem k Rauroským vodopádům. Tam se Boromir pokusí vzít prsten Frodovi a ten se rozhodne Společenstvo opustit. Sam se ale jen tak lehce nevzdává a málem se utopí při pokusu doplavat k Frodově loďce.
- Zbytek se radí s Aragornem, co dál (nevědí, že Frodo odešel).

Kniha takto končí. Není zde ani bitva se skřety, ani Boromirova smrt a dokonce ani únos zbylých dvou hobitů. Film zahrnuje i tyto události, které ale spadají do druhého dílu knihy nazvané Dvě věže.

Musím říct, že tohle dílo jsem četla asi čtyřikrát a vždy se objeví něco, co jsem předtím zapomněla, nebo přehlédla. Postavy jsou líčeny moc hezky a v tomto případě nebylo vůbec na škodu vidět film jako první. Líčení míst a vzhledu postav je přiměřené, ani příliš krátké a ani moc dlouhé. Nebudu tady vypisovat všechna superlativa, která mně ve spojitosti s touto knihou napadají, abych někoho neodradila od četby. Děj jsem záměrně dost očesala (ač se to moc nezdá), aby nikdo nepřišel o požitek z četby. Máte mé vřelé doporučení a abych nezapomněla dodat, i tato kniha je součástí seznamu povinné četby.

Příjemné čtení přeje
Prakticky - nepraktická
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama